Kolik řečí umíš, tolikrát jsi… zvířetem.

/, Ke psům, Ke zvířatům/Kolik řečí umíš, tolikrát jsi… zvířetem.

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi… zvířetem.

Je známý fakt, že příčinou většiny nedorozumění je špatná komunikace. Méně známý fakt je, že častou příčinou „neposlušnosti“ je neporozumění požadavkům. U zvířat je to téměř pravidlo. Zvířata kupodivu chtějí s námi lidmi spolupracovat a opravdu se snaží nám vyhovět, alespoň ta domácí. Někdy více, jindy trochu méně. ALE. Dost často nám prostě nerozumí. Neví, co po nich chceme. Možná si teď řeknete: „Jasně je přece potřeba být důsledný.“ A máte pravdu, důslednost a čitelnost našich povelů jsou důležité, ale předtím je ještě něco důležitějšího.

Možná (doufám, že milovníci zvířat určitě) znáte pohádku o Jiříkovi. Jiřík ochutnal kousek vzácné ryby (v jiné verzi hada možná úhoře 😉 ) a díky tomu začal rozumět řeči zvířat. Slyšel, co si povídají koně o svých jezdcích, moucha mu pomohla poznat Zlatovlásku a krkavci přinesli mrtvou a živou vodu, díky kterým se nakonec stal králem. Vzácnou rybu/hada asi neseženeme, takže si musíme pomoct jinak.

Komunikace je činnost obou stran

Komunikace neznamená, že jen my něco sdělujeme. Komunikace je činnost obou stran. A proto nestačí jen něco sdělovat, ale mnohem důležitější je poslouchat odpovědi. A k tomu, abychom toho vůbec byli schopni, se musíme seznámit s tím, jak komunikují zvířata mezi sebou. My lidé to vůbec nebudeme mít jednoduché, protože „řeč zvířat“ se řeči podobá jen málo. Vrcholná schopnost dorozumívat se artikulovanou řečí je výsadně naše a je natolik dokonalá, že vše související, jako je řeč těla, nebo podprahové vnímání „jakéhosi pocitu“ normálně nejen, že vnímáme nevědomě, ale často neumíme vědomě naprosto ovlivnit.

Když na něho budu mluvit dostatečně zřetelně, nahlas a pomalu určitě mi bude rozumět!

Tuto památnou větu jsem slyšela v souvislosti s dorozumíváním s cizinci. Často se mi pak vybavovala na cvičáku při pozorování některých nováčků, přesvědčených o tom, že každý zástupce jejich plemene se poslušný narodí. Protože to jaksi nefungovalo, podvědomě správně odhalili, že jsou to oni, kdo dělají nějakou zásadní chybu. Jenže jaká ta chyba je, zůstalo pro mnohé tajemstvím. A tak se přes celý cvičák rozléhalo SEEEDDNI!!!! A v případě úspěchu následovalo stejným tónem i HOOODDNYYYY!!!

Teď se na problém pokusíme podívat z pohledu cvičeného tvora. Představte si, že jste se ocitli třeba v Číně, žádným místním jazykem nemluvíte, nikdy jste ho neslyšeli a máte i docela problém rozlišit pohlaví a věk okolo se pohybujících lidí. Jeden takový človíček na vás něco spustí a vy jen nechápavě koukáte… po chvíli dostatečně zřetelného a náležitě hlasitého vysvětlování čehosi už nejste sami, kdo nechápavě kouká jen objektem údivu jste vy. Jak se vám tato představa líbí? Nejspíš vůbec.

Zřetelně a nahlas nestačí

Asi už chápete, že zřetelně a nahlas to sice být může, ale pokud druhá strana neví, CO jí říkáte, vede veškerá snaha jen k nedorozumění. Jak z toho ven? Jedna možnost je naučit se čínsky. Vzhledem k tomu, že to asi nezvládnete moc rychle a asi ani moc dobře, bude to sice lepší, ale k nedorozumění sem tam přece jen dojde. Druhá možnost je, když se Číňan naučí česky, představa trochu zvláštní, leč výhody jsou stejné, jako když se vy naučíte čínsky. Ale tady jsme možnosti zatím nevyčerpali. Oba se můžete naučit třeba anglicky, což je jazyk jednodušší než oba vaše a tak se možná ve stejné době dostanete k více možnostem vysvětlování. Nebo se taky nemusíte omezit jen na jednu z těchto možností a využijete všechny.

By |2016-03-05T22:05:38+00:00Leden 27th, 2015|Ke koním, Ke psům, Ke zvířatům|0 Comments

About the Author:

Prostě jedna bláznivá holka co toho má strašně málo na práci tak ještě ke všemu, jako terapii, píše svůj blogo-návod. Majitelka (zatím) dvou psů a jednoho koně. Programátorka. ;)

Líbil se Vám článek? Napište mi to! ;)

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

%d blogerům se to líbí: