Letos

Letos

V případě nouzového přistání nasaďte kyslíkovou masku nejdříve sobě a až pak dítěti.

Aneb když zachraňuješ svět, zachraň první sebe.

 

Tak se nějak stalo, že jsem si včera přečetla jeden ze svých článků… konkrétně ten O umění dávat svobodu a jako se mi stalo už několikrát prostě mě překvapil… A tak jsem zjistila, že jsem ráda, že něco i sdílím veřejně a můžu si to po sobě číst… mám takový veřejný deník 🙂

Dneska při čištění hlavy, kterému se pravidelně oddávám nejméně jednou týdně kydáním boxů… tentokráte romanticky, za tmy s čelovkou, jsem se prostě neubránila bilancování letošního roku.

Stalo se toho tolik! Jsem úplně někdo jiný a přitom jsem to zase já, jsem i zlá, miluju i nedokonalé… vím kdo jsem a umím se zastavit….

Pískám na psy, kteří od letoška se mnou jezdí na moje hlavu čistící a záda jednostranně posilující smradlavé seance s koňskými bobky, aniž bych se bála, že zase vzali kramle… Ano letos jsem znovu dosáhla toho, že mí psi chtějí být se mnou… stálo to mnoho hodin strachu, kdy byli kdoví-kde, mnoho bolestivých přiznání si vlastní nedokonalosti.

Letos jsem si zamilovala svého nechtěného chrtečka i přesto, že mi pořád šlape na nohy a vydrží se soustředit sotva pět vteřin. Užívám si jeho otočky na pětníku a tryskové přiběhnutí… ani přesně nevím čím jsem si to vysloužila, když po přiběhnutí nechce žádnou odměnu… A přemýšlím, kdy že to začal na moje zavolání takhle reagovat? Letos jsme moc společných procházek mimo vodítko neměli… a přesto nebo proto? Nevím, ale jsem ráda.

Moje navždy-láska Jane se mi plete před kolečkem a jasně mi posílá do hlavy obraz, že Už-je-čas-jet-domů. Když se jí snažím odehnat, abych ji nepřejela, významně mě jde šťouchnout čumákem do ruky…. Nějak se stalo, že místo aby utíkala ze zahrady ven, je tou první, kdo čeká u dveří. I přesto že když jsem v práci mají to fakt jen rychlo-čurací návštěvy zahrady…

Letos jsem objevila dávno objevené pravdy a zjistila, že některé věci jsou prostě nepředatelné. Že k tomu, aby se člověk posunul nestačí mu něco vysvětlit, že je často nutné nechat ho projít přesně tím co si myslí že je vůbec to nejhorší co se mu může stát. Že pokud obstojí bude chtít ten prožitek předat, pomoct jím těm, kdo jsou na hranici jiných posunujících zážitků a zjistí jako miliony lidí před ním, že to nejde.

Letos mě život naučil, že psát o pokoře je sice hezké a moudré, ale velmi těžké to žít. Letos byl rok tak nějak plný facek. Je nutné říct že potřebných.

Letos jsem naspala snad nejvíc hodin za posledních několik let. Zcela svobodně někdy prospím celý den. Letos žiju s cyklem. Letos jsem objevila řebříčkový čaj.

Letos jsem neměla chuť psát. V listopadu jsem zjistila, že je to rok, co jsem začala psát příběh, o kterém jsem si myslela, že ho napíšu za pár týdnů a přitom jsem za celých jedenáct měsíců na něm nenapsala ani čárku. Blog jsem jen tak nějak udržovala, protože jsem letos nějak neměla pocit, že někomu můžu s něčím radit…. Vlastně jsem ani nechtěla nic sdílet.

Letos jsem totiž musela zastavit. Zastavit zachraňování světa. Zastavila jsem a odložila většinu svých pomáhajících projektů. A že jsem jich zase měla na začátku roku rozjetých více než bych dokázala zvládnout…. Zastavit úplně všechno, kromě toho, co je nutné k žití. Letos byl restart.

Letos jsem zjistila že mám ráda svoji profesi a nevím proč bych ji vůbec měla chtít měnit, takže jsem zastavila projekty, které mi měly pomoct změnit svoji práci… Nezjistila bych to, kdybych neudělala ten krok ven z jistoty zaměstnání, a vzhůru do volnonožství. Jeden z nejlepších počinů.

Letos jsem poprvé letěla letadlem a zamilovala si to. Letos jsem poprvé byla sama na dovolené (i když neplánovaně) v cizím velkém městě a zvládla jsem to. Letos jsem konečně jela s přáteli stanovat do nádherné přírody a do deště, tisíce kilometrů od domova… Letos jsem nestrávila měsíc na Islandu.

Letos jsem byla poprvé sama v kině. Letos jsem si sama vybrala a našla nové auto a zařídila vše kolem. Letos jsem strávila několik nocí v 32-lůžkovém smíšeném pokoji s cizími lidmi různých národností a dokonce jsem každou noc opravdu spala.

Letos jsem nevyléčila svého koně. A smířila se s tím. Letos jsem zjistila že ho miluju. Letos se na mě můj kůň chodil dívat i přes ohradník.

Letos jsem se zklamala v lidech a přestala jim věřit. Letos jsem zjistila, že mi lidi smrdí… někteří… mění se to… že mluvit o tom že mi někdo smrdí je tabu. Že to nedokážu ovládnout. Zvláštní že zklamání a smrad mi na mysl přišly hned za sebou… možná to je ta věc po které pátrám.

Letos jsem znovu začala věřit, že lidi jsou v jádru dobří. Letos jsem zjistila, že lidi se jen snaží přežít.

Letos jsem nepřestala studovat psychologii písma. Dokonce jsem konečně vypracovala domácí úkol. Letos jsem na jedné hodině zjistila, že to, co se mi děje se děje lidem v mém věku docela běžně a má to odborný název „sebeaktualizace“. Období kdy moji hodnotu určovalo okolí, tak končí a nastává období, kdy svoji hodnotu určuju já… Tedy nejsem ničím zvláštní.

Letos jsem znovu objevila, že mám zvýšenou citlivost na různé vjemy. Tedy jsem zvláštní. Letos jsem znovu předpověděla vývoj některých událostí (intuitivní analýzou aktuálních událostí… nic nadpřirozeného) a znovu se většinou chovala podle většiny, která takový vhled nemá…

Letos jsem řekla mnoho a mnoho ne. Konečně. Letos jsem vykročila z davu. Letos jsem zjistila, že facebook mi slouží hlavně k tomu abych se s někým hádala. Letos jsem zklamala lidi. Promiňte mi.

Letos jsem viděla nejvíce dílů Simpsonů za svůj život. Letos jsem viděla snad deset různých seriálů a všechny jejich řady. Letos jsem strávila u televize víc času než na procházkách. Letos jsem jedla rafinovaný cukr a lepek. Letos jsem nepřibrala.

.

.

.

Letos jsem zachraňovala sebe.  Letos jsem zemřela. Letos jsem ožila. Letos mi nevadí tma. Letos miluju světlo. Letos byl krásný rok. Leto-s je „Léto s“…Vlčicí. Se mnou. Letošní rok končí. Děkuji.

 

Nepodléhejte panice, pokud se maska nenafukuje, kyslík proudí. Použijte nejbližší únikový východ.

By | 2017-12-31T14:59:18+00:00 Prosinec 30th, 2017|K sobě|0 Comments

About the Author:

Prostě jedna bláznivá holka co toho má strašně málo na práci tak ještě ke všemu, jako terapii, píše svůj blogo-návod. Majitelka (zatím) dvou psů a jednoho koně. Programátorka. ;)

Líbil se Vám článek? Napište mi to! ;)

%d blogerům se to líbí: