Motivace

Motivace

Motivace v sobě obsahuje slovní základ, který znamená pohyb. Je zajímavé, že stejný slovní základ můžeme najít i ve slově emoce. A ne náhodou, motivace totiž úzce souvisí s emocemi.

Nicméně první se podíváme na ten nejprostší význam jaký slovo motivace obvykle má. Nejlépe to vystihuje přísloví: „Zadarmo ani kuře nehrabe.“ Tedy motivace, je to co uvádí věci – třeba kuřecí pařátky – v pohyb.

V naší snaze dorozumět se se zvířaty je motivace velmi důležitá. Totiž bez motivace neexistuje důvod, proč by naši zvířecí parťáci měli s námi spolupracovat. Tedy velmi jednoduše řečeno, kdykoli po zvířeti něco chcete, ptejte se zároveň sami sebe: „Proč by mi mělo vyhovět?“

Může přicházet z vnějšku

Nejjednodušší forma motivace je vnější a v praxi ji představují pamlsky, hračky, ale také třeba klid nebo relaxace. Konkrétní formu odměny je potřeba přizpůsobit konkrétnímu „pracovníkovi“. Podle přísloví: „Někdo má rád holky jiný zase vdolky.“ Jak poznáte, co je to pravé zrovna pro Vašeho parťáka? První je potřeba se zamyslet nad příslušností k živočišnému druhu.

Co je pro někoho vzácné může být pro druhého běžné.

Totiž zvířata obecně můžeme rozdělit na dvě velké skupiny podle životních priorit. Na lovce a kořist. Životní schéma lovců se naprosto liší od životního schématu kořisti. Zatímco lovec je za vyvinuté úsilí (lov) odměněn potravou, kořist je za vyvinuté úsilí (útěk) odměněna klidem a bezpečím. Zatímco lovec má klidu a bezpečí kolik chce, ale potřebuje si sehnat potravu, tak kořist je potravou obvykle obklopena a musí si hlídat záda a prchat. Je tedy asi docela jasné, že u lovců bude jako skvělá vnější motivace fungovat potrava, nebo něco co napodobí kořist a u kořisti naopak to že ji dáme klid.

Takže úplně prakticky: Psovi se zavděčíte pamlskem nebo hračkou – napodobíte výsledek lovu. Kůň vám bude vděčný za klid a uvolnění – napodobíte výsledek úspěšné záchranné akce.

Další věc, nad kterou se potřebujete zamyslet, je už konkrétní osobnost a preference Vašeho parťáka. Psa, kterému nechutnají sýry, kostičkou výběrového ementálu prostě pro žádný velký výkon nenadchnete. Tedy dobře pozorujte co má Váš parťák opravdu rád.

Za dobrou práci se děkuje

Vnější motivace je důležitým pomocníkem v komunikaci. Říkáte tím: „Ano tohle je to co jsem chtěl, děkuji Ti.“ Tedy pracujete na vzájemném porozumění tou nejpříjemnější metodou. Vzájemné porozumění s parťákem prohloubíte tak, že k téhle jasné pozitivní informaci přilepíte nějaké gesto a nějaké slovo, která v budoucnu budou mít stejný význam jako fyzická odměna. Typicky pohlazení a pochvala. Význam pohlazení a pochvaly se tímto způsobem může velmi zesílit.

Proč? Tady se dostáváme k již zmíněným emocím. Pokud jste svého parťáka odměnili za dobře odvedenou práci, je velmi pravděpodobné, že jste mu udělali radost. Nebo alespoň naplnili jeho potřeby. Celý tento soubor vnějšího prvku, který motivuje, emoce kterou to vzbudí a připojených gest a slov, tvoří propojený celek. Kdykoli se dotknete jednoho, vyvoláte i jakousi ozvěnu těch ostatních. Čím častěji budete posilovat tohle propojení, tím silnější ozvěnu vyvoláte. Například slovo šikula v mých psech často probouzí slinné žlázy 😉 Ale nejen to, protože podporuju radostnou atmosféru při odměňování, vyvolává slovo „šikula“ taky radost.

Vnější impulzy mohou nastartovat vnitřní motory

A tím se konečně dostáváme do větší hloubky motivace. Totiž kromě zcela jednoduché vnější motivace, existuje taky motivace vnitřní. A ta je výhradně v rukou motivovaného. Rozdíl mezi vnější a vnitřní motivací zná každý z nás… příklad: Pracuju, protože dostávám zaplaceno – vnější motivace. Maluju, protože mě to baví – vnitřní motivace. Vnitřní motivace je mnohem více propojena s prožíváním pozitivních emocí. Často ji popisujeme slovy, jako baví mě to, dává mi to smysl, tohle chci dělat, mám z toho radost… a tak dále. Jde o něco, co příliš neovlivňuje vaše okolí. I když prvotní impulz možná z okolí pocházel. Například sportují mí dobří přátelé a já jsem si sport díky nim zamilovala.

Pokud se Vám podaří dosáhnout toho, že Váš zvířecí parťák bude vnitřně motivovaný pro práci s Vámi, zažijete něco skutečně nádherného. Opravdové radostné partnerství.

A pracuje, protože ho to baví

Jak na to? Inu není to vůbec tak jednoduché, jak by se z popisu „protože ho to baví“ mohlo zdát. Vzpomeňte si, co stálo u zrodu nějaké Vaší vášně. Velmi pravděpodobně byl na začátku velmi nenásilný impulz nějaké osoby, kterou jste v té době přirozeně respektovali nebo obdivovali, a která sama byla propadlá této vášni. Následně věnování se Vašemu zájmu, Vám přinášelo mnoho pozitivních prožitků. Ať už posílených někým jiným nebo jen pro samotné prožití.

Tyto dva faktory musíte splnit. Musíte být osobou, pro kterou je prostě radost pracovat, se kterou je radost být, o jejíž pozornost se všichni perou. Je to o atmosféře, kterou kolem sebe šíříte. Je to o tom, že jste 100x pozitivní na jedno negativní upozornění. Je to o tom, že budujete přirozený respekt. Když se ptáte sami sebe na otázku: „Proč by mi měl můj parťák vyhovět?“ Přidejte si otázku: „Je se mnou rád?“

Druhý faktor už jsme si popsali. Ve vaší přítomnosti a při práci musí docházet k mnoha příjemným prožitkům. Povzbuzujte, chvalte, odměňujte. Radujte se z práce s Vaším parťákem vy sami. Emoce jsou nakažlivé. Pak dosáhnete toho, že Váš parťák bude práci s Vámi prostě milovat a bude to dělat jen pro samotné potěšení z práce samotné.

I vnitřní motor potřebuje vnější údržbu

Jen potom nezapomeňte, že ačkoli dosáhnete této krásné hloubky, kdy v mozku vedou mezi prací s Vámi a radostnou vášní velmi silná spojení, je nutné je obnovovat a posilovat těmi příjemnými prožitky, které samostatně tvoří jednoduchou vnější hybnou sílu, kterou obvykle nazýváme motivací.

By | 2016-02-02T02:05:16+00:00 Únor 2nd, 2016|Ke koním, Ke psům, Ke zvířatům|1 Comment

About the Author:

Prostě jedna bláznivá holka co toho má strašně málo na práci tak ještě ke všemu, jako terapii, píše svůj blogo-návod. Majitelka (zatím) dvou psů a jednoho koně. Programátorka. ;)

One Comment

  1. Markéta 04.02.2016 at 10:43 - Reply

    To ráno, před probuzením se mi zdálo, že jsi napsala článek o tom, jak jsi u vás v lese viděla na stromě mambu :o), vzbudila jsem se a první na co jsem narazila, byl Tvůj článek „motivace“, s chutí jsem se začetla, vyrážela jsem totiž s dětmi a Coffie na koně! Odhodlaná radostně komunikovat se svým psem, i kolem cesty a aut, kterých se bojí, i na vodítku, na kterém tahá i se Štěpánem na zádech(nestíhala jsem motivovat všechny:o), včechno nám to spolu krásně šlo, viz fotka „divoké matky“ a „sedláci“ na fb, děti i zvířata, všichni v radostné harmonii…v tomhle flow jsem pak ještě Coffie vyčesala, což pro mě předtím byl nepřekonatelný problém…a byla středa, celý den jsem kmitala, na Coffie nebyl čas, byla tak smutná, úplně zlomená, nevěděla, co je špatně, den před tím, byla tak šťastná…motivace pro mě, po dvou letech co jí máme, jsem pochopila, jak ji milovat a jak jí to dávat najevo a chci to dělat! Ráno jsme byly venku a úsek na vodítku vůbec netahala, máme to spolu dobrý :o) a já cítím to obrovské obohacení, míti psa :o)

Líbil se Vám článek? Napište mi to! ;)

%d blogerům se to líbí: