O mojí psací pauze a jak jsem překvapila sama sebe

//O mojí psací pauze a jak jsem překvapila sama sebe

O mojí psací pauze a jak jsem překvapila sama sebe

Důvody objektivní

Mí milí pravidelní čtenáři. Zanedbávám Vás. Není to schválně. Z části za mojí psací pauzu může práce. Nebo spíš to, že jsem si uvědomila, že moje kapacita je omezená, a tak jsem se nesnažila do svého života nacpat více než se tam vleze. A spíš jsem se zaměřila na to udělat změnu ve svém životě tak, aby se mi tam prostě vlezlo to, co chci. To přechodně znamenalo napnout síly jen jedním směrem. Povedlo se. Od prosince 2016 budu mít více času i na své ostatní aktivity. Překročila jsem některé dlouho obávané hranice. Jak se dnes moderně říká, vystoupila jsem z komfortní zóny. Ve skutečnosti je komfort takový trochu mýtus… ty domnělé výhody nakonec pro mě byly něco jako řetězy, co mě držely na místě.

A důvody subjektivní

Nicméně to není jediný důvod mého nepsaní… postupně se psaní stalo jaksi složitější… mám témata… zajímavá a potřebná témata, dokonce je mám i rozepsaná… často i několikrát. Ale. Nějak se stalo, že mi připadá, že téma je jednoduché i složité zároveň. Že popsat ho jednou větou zničí jeho komplexnost a naopak, rozsáhlý článek nevyjádří jednoduchost. Že jde o něco nepředatelného a zároveň je nutné tu cestu ukazovat. Něco, co si každý musí objevit sám a něco co, lidi hledají a já mám možnost jim to ukázat.

Prostě jakási zvláštní krize, kdy cítím, že vím hodně a málo zároveň, cítím se jako učitel i žák v jedné osobě. Že všechny teze, které vyslovím platí a neplatí zároveň. Necítím v tom zmatek, jak se možná může zdát. Ale neumím se s tím teď vypořádat, tak abych to uměla převádět do slov.

Přesto mám přání a vize

Nicméně i dále chci inspirovat druhé, pojmenovávat skutečnosti, popisovat vzory které vidím. Často se mi v poslední době stává, že objevím něco, nějakou techniku nebo skutečnost a pak zjistím, že už to objevil někdo jiný, často už dávno přede mnou. Dokonce se to i nějak jmenuje. Nevím pak jestli mám být ráda nebo zklamaná… jsem vždycky tak trochu oboje. Často mě to zabrzdí v tom předávat svůj objev dál. Ale zjistila jsem, že to, že to objevil už někdo přede mnou nijak nezmenšuje hodnotu informace. Taky jsem objevila, že často jde o nepředatelné věci. Tedy v tom smyslu, že každý je musí tak nějak znovu objevit, aby mu opravdu fungovaly.

A dokonce překvapuji sama sebe

A tak si přeju psát nadále takové články, které povedou k objevům na vašich vlastních cestách. Přeju si inspirovat. A přeju si dělat to pro některé z vás cíleně a osobně. Nevím ještě jaký konkrétně to dostane tvar. Ale tato myšlenka je se mnou už dva roky. Cíleně sbírám zkušenosti na to abych mohla někomu pomoci objevit vlastní cestu, pojmenovat ji. A pro své přátele už to dávno dělám. Nebojte se mi ozvat, pokud cítíte, že by to mohlo být něco pro Vás. Čas od času se ke mně dostane taková informace, že by se mnou někdo rád mluvil, ale že to asi nebude z různých důvodů možné… Je to vždy možné!

Tedy abych svoji nabídku shrnula:

  • Nabízím možnost vyslechnout Vás osobně, skutečně si poslechnout cokoli, co potřebujete vyslovit. Ať už jde o nějaký konkrétní problém nebo jen celkový příběh.
  • Nabízím pojmenování stavů, problémů nebo i nápadů na vaší cestě. Nejde o nic jiného než upřímnou zpětnou vazbu na to, co mi řeknete. Je to možnost vidět Váš problém, situaci či nápad z jiného úhlu. Prosté shrnutí a analýza tak, jak to znáte z mých článků. Mí přátelé vědí, že někdy jen prostá otázka vysvětlí něco, co viselo ve vzduchu velmi, velmi dlouho.
  • V oblastech, které mě zajímají, nabízím něco jako mentoring – tedy předávání konkrétních vědomostí a zkušeností. Diskuzi nad tématy z různých oborů. Oblasti zájmů jsou ty, o kterých píšu ve svých článcích. Tedy pokud se vám líbí konkrétní článek a rádi byste se dostali v tom konkrétním tématu dál nebo hlouběji můžeme se o tom nezávazně pobavit a uvidíme, jestli najdeme způsob, jak to udělat. Součástí mentoringu určitě jsou praktická cvičení různého druhu. A taky se může stát že v některém tématu dál nebo hlouběji jít neumím, v tom případě vám to řeknu a pokud budu znát někoho, kdo by vám mohl pomoct tak ho doporučím. Nejsem vševěd a nestydím se za to. 😉

Co nenabízím

  • Nedělám výcvik, či převýchovu vašich psů, ani výcvik koní nebo jezdců. Nedělám klasický koučing, ale někdy se to tomu může blížit. Taky nedělám sestavování výživových plánů nebo zázračné uzdravování.
  • Tohle všechno nedělám z jednoho prostého důvodu. Nic z toho ve skutečnosti dělat nejde. Vaši cestu si můžete uskutečnit jen Vy sami. Moje úloha je pomoct vám samotným najít v sobě tu schopnost objevit vlastní cestu a jít po ní. Sem tam vám můžu předat konkrétní informaci nebo doporučení, ale jak s tím naložíte je na vás.

Pokud někoho z vás zaujala nabídka, prosím neváhejte se mi ozvat s dotazy.

K překvapení i mě samotné dokonce pár slov o cenách

A ano zůstává tady otázka ceny. Víte stanovit cenu je velmi složitá věc. Je to tím, že já i Vy máme rozdílné okolnosti. To, co je pro mě málo může být pro jiného hodně a naopak. Proto tedy cena je vždy otevřená a není pevně stanovena. Chtěla bych, aby o ceně vždy proběhla diskuze a našla se shoda. Nikoli kompromis. Cena dokonce ani nemusí být o penězích.

A způsobech

Považuji za fér, pro sebe i pro Vás, uskutečnit vždy první setkání pouze jako informativní. Tedy něco, kde já zjistím, jestli Vám můžu pomoct a vy zjistíte, jestli já jsem to, co hledáte. Rozsah prvního setkání je časově někde mezi kávou a obědem… tedy 20 minut až hodina. 😉

A nakonec trochu té euforie z objevu v přímém přenosu

Tak koukám, že se mi z článku o nepsaní vylouplo něco nečekaného. Tak to dopadne kdykoli zahodíte vize a plány, linky a úkoly a necháte mluvit své nitro. Některá naše vnitřní témata jsou jakousi maskou něčeho, co se bojí jít ven… a to se právě teď stalo. Ten pocit Vám už lépe předat neumím. Proto pouze necenzurovaně zveřejňuji.

A trochu lákadel abyste mě neopustili

Na závěr se ještě vrátím ke psaní a trochu vás navnadím. Ať víte, co vás teď čeká za témata, jakmile uzrají a přestanu z nich mít rozporuplné pocity. Cítím, že nutně musím napsat o chybách. O tom, jak špatně a negativně je vnímáme a jak tím zraňujeme a zabíjíme sami sebe. Myslím, že téma je to teď časté, ale je to prostě můj nezávislý objev. Tak vám snad popíšu svoji cestu k němu.

Mám také v plánu pokračovat v edukativních článcích k výcviku nebo spíše výchově psů. A nové téma trochu depresivní a zároveň nadějné bude o dětech. Mám taky v hlavě pár výživových článků. A konečně mám rozepsanou skvělou povídku z oblasti sci-fi. Tedy jako obvykle rozsah velký. 🙂 Tím se nechci vůbec chlubit… jen prostě toužím to sdílet. On je ten velký rozsah někdy dost na škodu…

Tímto se prozatím loučím mí milí čtenáři a přeji vám krásné dny a sílu je žít, jak nejlépe to jen jde.

Mír.

By | 2016-12-09T23:12:53+00:00 Prosinec 9th, 2016|K sobě|0 Comments

About the Author:

Prostě jedna bláznivá holka co toho má strašně málo na práci tak ještě ke všemu, jako terapii, píše svůj blogo-návod. Majitelka (zatím) dvou psů a jednoho koně. Programátorka. ;)

Líbil se Vám článek? Napište mi to! ;)

%d blogerům se to líbí: