Případ Tagoror – den první

///Případ Tagoror – den první

Případ Tagoror – den první

Na úvod pár vět jak se ke mně Tagoror dostal a kdo to je.

Koncem září 2015 jsem napsala několik článků o svých zkušenostech s bázlivými psy. V reakci na tyto články se mi ozvaly kamarádky z adopční organizace pro kanárské podenky z Lanzarote odkud mám i svého Azíka. Budu parafrázovat kamarádku Janu: „Raduš, potřebovaly bychom se poradit, máme takový případ…“

No a tak jsme se nakonec dohodly, že Tagouš bude na dočasnou péči u mě. Totiž hledaly mu zrovna nový dočasný domov a k tomu se zdálo, že se pes hůře adaptuje na prostředí v domácnosti. Zájem mě potěšil, o dočasech jsem přemýšlela už delší dobu a navíc to byla výzva. Takže 17. 10. 2015 mi tohoto milouše dovezla kamarádka.

Podle toho jak jsme spolu mluvily s minulou dočasnou paničkou a holkama co organizovaly jeho převoz, jsem věděla, že by měl být plachý, problémy s čistotou – nechtěl se venčit venku a i po dvou měsících očůrával doma stěny, gauč, nábytek. Za cizími lidmi se nechal nalákat po delší době na piškot. Na pozemku doma se bál i sušáku a štěkal na něj. V minulém dočasu byl ve smečce několika jiných psů, chrtů. Bojí se mužů. Nicméně na psí akci (sen zvířat) byl naprosto ve svém živlu a nechal se okolím mazlit, působil nebojácně.

Den první – diagnostika.

Tak jsem byla zvědavá, co vyskočí z auta. Klučík celkem překvapil… pozitivně. K překvapení mě i Verči na moje zavolání za mnou přišel se očichat a nechal se pohladit, obezřetně ale nebojácně. Nechaly jsme ho pobíhat s vodítkem po zahradě, další překvapení pro mě – naprosto všechno očůrával a to velmi sebevědomě s vysoko zvednutou nohou, zdravě zvědavě všude šmejdil a čichal (na pozemku je doma 6 psů a 6 koček) Na zavolání vždy radostně přibíhal pro odměny, celkem nebojácně i mezi ostatní psy, dokud se po něm neohnala Jane. Seznámení s mými psy proběhlo naprosto bez problémů, až na jednu Janinu žárlivou scénu.

Doma jsem Tagoušovi připravila pelech ve velké kenelce – obří… čekala jsem většího psa. Ale aspoň se tam nebude tísnit. Moc se mu nelíbila ani samotná spodní část natož pak i se střechou tak jsem mu nechala prozatím jen vanu, než si zvykne. K přesvědčení, že je to bezva místo jsem využila žvýkací kost. Myslím, že v tu chvíli, kdy kost dostali i Azík s Jane a uměli by pochopit, že Tag je příčinou tak by ho začali chvalořečit 😉

Vysvětlování gauče

Tagouš byl zvyklý spinkat na gauči, takže se mi tam pořád cpal… U mě mají psiska zákaz, od té doby co máme zahradu… nebavily mě ty neustálé bahnitě packované vzory 😉 Navíc pokud si na můj malinkatý gauč lehne i jen jeden pes a roztáhne se tak už se tam nikdo jiný nevleze, ani já…

Několikrát jsem ho z gauče zase vzala dolů a nechala ho, jestli si problém vyřeší sám, tím, že si vleze na svoje místo v kenelce… Moc tomu nerozuměl, takže nakonec jsem mu s tím trochu pomohla a ukázala mu, že tam může zase jít – vadilo mu nejdříve trochu to ohraničení prostoru. Ale nakonec si úlevně lehl a usnul. Před tím ještě stihl mírně zdrženlivě prozkoumat celý můj 1+kk byt a byl přistižen u značkování gauče… což jsem si zadala jako úkol č. 1. Tak uvidíme, jak rychle to pochopí.

Syndrom zvaný útulek

Když je nervózní, pohybuje se v kruhu o průměru tak 1 – 2 m. Jako by měl kolem sebe kotec – celkem typická porucha chování z útulku. To časem v normálním životě vymizí a bude se to objevovat v krizovějších situacích. Tedy po bytě mi celkem podivně kroužil sem a tam. Čas od času si svoje kroužení nechal přerušit nabídkou pohlazení. A nakonec to vypadá, že trochu pomůže jen připnuté vodítko, které ho nechám tahat i doma…… jak si na něj občas šlápne, tak ho to probere…

Socializace se psy v pořádku

Moji psi ho obezřetně sledovali a občas vyhnali ze svojí blízkosti – celkem normální chování k vetřelci. Nicméně, venku na zahradě, když jsme se šli seznámit se sousedkou a jejich vlkodavicí, tak už to bylo jiné. K sousedce trochu váhavě přišel, ocas nestažený. Takže na zásadní bázlivost to u něj nevidím. S vlkodavicí si hned padli do oka a na to se strhla radostná honička i s mými psy. Takže, co se týká soužití s psisky, bude to dobrý. Na zavolání nebo zapískání reaguje celkem dobře a domů se hrnul jako by tam bydlel odjakživa.

Při pití z misky jsem mu utírala packy od bahna a naprosto bez problémů. Doma pak zároveň s mými psy běhal od dveří k oknu s ocasem nad hřbetem a pozorně vyhlížel co je to za vyrušení – to když se vracela sousedka domů.

Na zahradě kupodivu ani příliš neštěkal na kolemjdoucí, za to štěkal hravě na vlkodavici 😉 Štěkání na sušáky a podobné strašáky se nějak neodehrávalo.

Konečná diagnóza

Tedy závěr je, že nejde o skutečně bázlivého psa. Určitě potřebuje získat správné návyky, které v útulku získat nemohl, jako je čistotnost. Potřebuje pochopit svět, do kterého se dostal, a ve kterém musel být z počátku jak Alenka v říši divů. Je obezřetný, ale nic vážného. Je jako všichni podenci zejména kanárští citlivější vůči tlaku nebo hustější atmosféře… takto citliví psi bývají přirozeně více nedůvěřiví k mužům, ale ani větší citlivost u něj nevidím jako příliš výraznou.

Večer se na něj přišli podívat sousedi a to se teda bál… soused je docela vysoký chlap. Tak jsme to udělali jinak a šli jsme my k sousedům… a to se zase hrnul dovnitř, byl naprosto fascinovaný kočkama a nakonec se nechal přesvědčit i od souseda a vzal si od něj dobroty a nechal se trochu hladit… Jen vlkodavice se velmi rychle odmilovala, protože na její páníčky jí nikdo šahat nebude! 😉

Akorát mi teď nějak nechtěl jít spát 😀 Asi, že na něj zaútočily konvičky na zalívání, jak kolem nich kroužil… ale nakonec padl.

By | 2016-09-24T20:31:42+00:00 Říjen 28th, 2015|Ke psům, Ke zvířatům|7 komentářů

About the Author:

Prostě jedna bláznivá holka co toho má strašně málo na práci tak ještě ke všemu, jako terapii, píše svůj blogo-návod. Majitelka (zatím) dvou psů a jednoho koně. Programátorka. ;)

7 komentářů

  1. Pavlína Rusnáková 28.10.2015 at 23:38 - Reply

    Dobrý večer Radko,moc jsem se na článek těšila.Tagouška jsem viděla na snu zvířat.Moc mu přeju konečně najít domov.U Blani se měl určitě báječně a vy mu srovnáte hlavičku.Znám to od Vidy, že jeden den je super,druhý horší.Rána jsou skoro vždy problém,všude vidí bubáky.Ale těšim se z každé maličkosti,je to naše zlatíčko.Mějte se krásně,pohlaďte za mě hafánky a těším se na další články 🙂 Pavlína Rusnáková

    • Radka 29.10.2015 at 08:34 - Reply

      Děkujeme za podporu 😉 pohlazení předáno.

  2. Lada 29.10.2015 at 07:25 - Reply

    Jak dostávají podengové jména? Nahodile, nebo to má nějaký systém?
    Jinak, jsi skvělý pozorovatel.

    • Radka 29.10.2015 at 08:33 - Reply

      Ti z útulku nahodile. Děkuji 😉

  3. Irena 29.10.2015 at 09:00 - Reply

    Článek super, už delší dobu sleduji pesany ze Sary, kdysi jsem si chtěla vzít fenku Checu, ale nebydlím ve svém, tak to nejde. Ale jsem moc ráda, že jsou Lidi jako Jana a Verča K. , které podenčákům pomáhají, děkuji za ně i Vám. Irena

  4. Ďurošková 29.10.2015 at 10:02 - Reply

    Radko díky za Tagouška, jsme moc rádi, že se dostal do těch správních rukou.

    • Radka 30.10.2015 at 11:33 - Reply

      U Vás se dobře nastartoval 😉 prý posílá zavrtění ocasem 🙂

Líbil se Vám článek? Napište mi to! ;)

%d blogerům se to líbí: