Respekt

Slovo, které se v souvislosti s výcvikem nebo soužitím s jakýmkoli zvířetem skloňuje ve všech pádech. Slovo, které vyjadřuje to, že někoho uznáváme, někdy i to že se někoho bojíme, někdy to že s někým souhlasíme a chceme ho následovat a někdy to co vyžadujeme od druhých…

Respekt je něco co potřebujeme jak dostávat tak dávat. A zároveň je to něco trochu neuchopitelného, něco co si nelze násilím vynutit. Někdo je respektován tak nějak automaticky a někdo naopak respekt nemá a spíš se po něm všichni svezou.

Bez respektu sice můžete jakéhokoli tvora přinutit, aby vás poslechl, dokonce můžete i motivovat, ale nikdy nedosáhnete toho, že by někdo pracoval skutečně pro Vás a za Vás. Ani zvíře. Dokonce ani zvíře nejvěrnější ze všech vás bez respektu sice možná bude poslouchat, ale jen do té chvíle, kdy půjde opravdu do tuhého, pak se zařídí podle sebe. A je jedno, jestli ta situace bude z našeho lidského pohledu banální či ne. Z psího pohledu například může jít o život, pokud neuloví támhle toho zajíce, nebo třeba z toho koňského může jít o život, pokud neprchne před támhle tím křovím.

Respekt se úzce váže s důvěrou a obdivem… obvykle pokud k někomu cítíte respekt, máte i důvěru v to, co vám ten člověk říká a obvykle ho za to všechno i obdivujete. A to je přesně to, co potřebujeme dosáhnout v jakémkoli kontaktu se zvířaty, pokud se s nimi chceme nejen dorozumět, ale pokud s nimi chceme navazovat blízké vztahy a spolupracovat. Respekt, důvěru ani obdiv pro sebe nepotřebujeme, pokud chceme někoho pouze ovládat.

Potřebujete nejdříve cítit sami k sobě

Všimli jste si, že dosud se stále bavíme převážně jen o nás samotných? Totiž ono to je jen o nás samotných… Ale naši zvířecí, a vlastně i lidští, společníci nám můžou být cennou pomocí, ale jen takovou nepřímou. Nicméně úplně první bytost, od které všechny tyto tři kredity potřebujeme získat, jsme my sami. Pokud nebudeme sami k sobě cítit respekt, nebudeme si důvěřovat a nebudeme se obdivovat (nikoli uctívat), pak ani nemůžeme nic takového chtít po druhých… tedy přesněji řečeno chtít to nemůžeme vůbec, ale nemůžeme pak ani nic takového dostat.

Proč? No důvěřovali byste člověku, který sám sobě nevěří? Obdivovali byste někoho, kdo sám sebe shazuje? A s respektem je to stejné… Celým svým tělem vyzařujeme to, jak jsme vnitřně nastavení… a pokud sami od sebe nejsme schopni ani očekávat důvěru, respekt či jistou míru obdivu, tak naše tělo a naše mysl očekává to druhé a samozřejmě to i dostává. Je to jako, když otevřete bránu s nadpisem smetiště a budete se divit, že vám lidi nosí odpadky.

Zvířata jsou excelentní čtenáři našich těl, proto od nich dostáváme okamžitou zpětnou vazbu. Navíc nejsou vypočítaví a nezůstávají v stereotypech, takže vaše nastavení vyhodnocují pokaždé znovu… Zaregistrují tedy okamžitě, pokud uděláte nějakou vnitřní změnu.

Tak teď jsem určitě spoustu z vás řádně vyděsila… ale ono to tak prostě je…pokud chcete dosáhnout opravdového vztahu se zvířetem je potřeba hlavně pracovat na sobě, svém vnitřním já. Stát se člověkem, kterého je možné následovat, stát se člověkem, kterému je možné bezmezně důvěřovat. Stát se člověkem, ke kterému je možné cítit úctu a respekt. Pak tohle všechno budete dostávat, aniž byste to vyžadovali.

To co rozdáváte, se vám bude vracet

Jak na to prakticky? Už jste si někdy všimli toho, že máme tendenci důvěřovat nejvíce těm, kteří věří nám? Obdivovat ty, kteří obdivem pro druhé nešetří a respektovat klidné jedince, kteří mají úctu ke svému okolí? Zajímavé, ne? To je klíč – všechno, co chcete dostávat, byste nejprve měli umět dávat, nejde o to čekat, že se vám to bezprostředně vrátí, tak to nefunguje. Není to obchod „něco za něco“. Přesto ano vrátí se vám to.

Dělejte to takto se zvířaty, se kterými se chcete dorozumět… chcete, aby vám váš pes věřil? A věříte vy jemu? Nejde to, pokud mu nedáte nějakou míru volnosti… tím nechci říct, že klíčem k absolutní důvěře vašeho psa je dát mu absolutní volnost, to vůbec ne… důvěra se z bezvládím moc nekamarádí. A stejně tak respekt. Snažte se každou chvíli Vašeho soužití získat svého zvířecího parťáka na svoji stranu… získat ne ovládnout. Ukazujte mu, jak jste z JEHO pohledu úžasní.

Buďte lepším člověkem

Základní kvality osobnosti, jako jsou vnitřní klid, vyrovnanost a spravedlnost ocení každý tvor, který se ocitne ve vaší blízkosti… ano ocení to i lidé. Jen od zvířat budete mít zpětnou vazbu velmi rychlou.

Pamatuju si, že mého dědu poslouchali i psi, kteří ho viděli poprvé v životě… dokonce i psi, kteří neprošli žádným výcvikem. Děda totiž vyzařoval něco, jakousi vnitřní jistotu, na kterou okolí takto reagovalo. Psi dědu milovali a on miloval, je. Nikdy by jim neublížil, a přesto vyžadoval poslušnost… nebylo potřeba, aby si ji vynucoval, psi ho prostě poslouchali rádi a děda toho nezneužíval. To je sen snad všech pejskařů.

To co lidi kdysi nabývali tak nějak přirozeně zdravým životním procesem o to my dnes musíme těžce bojovat, ale není to nemožné. Tedy základní pravidlo pro nás je – pracovat na svých vnitřních kvalitách – tak abychom mohli cítit respekt sami k sobě, být na sebe zdravě hrdí, mít sebe sami rádi, věřit si. Tím otevřeme ty správné dveře.

Vzdělávejte se v tom, jak svět vnímá váš parťák

Další věc jak ukázat parťákovi, že právě vy jste ti úžasní, je rozumět jeho světu. A to vyžaduje vzdělávat se v tom, jak světu ten konkrétní tvor rozumí… Je snad jasné, že kůň bude obdivovat a očekávat trochu jiné vlastnosti vůdce než pes. Totiž kůň spíš ocení někoho, kdo ho umí dovézt do bezpečí před eventuálními dravci, zatímco pes někoho, kdo umí vymyslet a vést účinný lov. Tedy naprostý opak, i když potřebné vnitřní základní vlastnosti jsou stejné, projevy musí být zákonitě jiné.

Psi obvykle očekávají vedení. Možná byste se divili, jak moc to očekávají… Mám k tomu mnoho osobních zkušeností… za všechny mluví ta, kterou jsem získala ve stříhárně psů s jednou kokršpanělkou.

Přivedla mi ji paní, s nasazeným náhubkem a předávala mi ji s neurčitými slovy, že ne určitě náhubek nesundávat a že snad to zvládnu… paní měla svoji fenku evidentně ráda, ale spíš nechávala ji ať tomu tak nějak velí… byly to drobné věci, třeba krok, když fenka zatáhla do nějakého směru a naopak ústup, pokud se fena něčeho obávala… Fena se neměla o koho opřít a byla z toho doslova frustrovaná, což se projevovalo nervozitou a pravděpodobně i kousáním. Jakmile panička odešla, pustila jsem se rutinně do práce a s fenou jsem běžně manipulovala, plus jí vysvětlovala, co od ní potřebuju například, aby zůstala stát na místě, aby mi nevytrhávala nohu z ruky a další malé věci. A stalo se něco neskutečného… fenka pookřála způsobem, že bylo zcela evidentní, že náhubek je naprosto zbytečný, jediné, co potřebovala, byla pevně daná pravidla. Na pravidlech jsem trvala nijak brutálně ale pevně… prostě se to celé dělalo podle mě nikoli podle ní a ona mě jen za to milovala. Opravdu, byl to jev ve stříhárně spíše nevídaný, kdy se pes na stole se mnou nadšeně vítal a vrtěl ocasem… no tedy pahýlkem v tomto konkrétním případě. Je to už víc jak deset let a stále si to štěstí fenky živě vybavuju.

Tedy toliko k vedení… chcete-li být pro svého psa správným vůdcem, musíte mu stanovovat pravidla neboli vést ho, trpělivě mu je vysvětlit, ale spravedlivě a klidně na nich trvat. Nejde o to, že pokud něco neudělá, bude potrestaný, pokud něco udělá, bude odměněný… to je motivace a o tom se teď nebavíme… Jde o to, že pokud chcete, aby například si váš pes lehl, tak na něm trváte, tak dlouho dokud v tomto konkrétním cviku nedosáhnete byť i malého pokroku. Vyžadovaná míra splnění může být různá, ale musí to být takové, abyste byli vnitřně spokojení, ale zároveň ne příliš obtížné a tedy nesplnitelné. Příklad s provedením jednoho cviku není úplně přesně ono, ale bylo to nejjednodušší na vysvětlení. Jedním slovem se tomu říká taky důslednost.

Ale u koně to funguje mírně jinak… pokud koni stanovíte systém pravidel a budete na nich trvat stejným způsobem jako u psa, tak jeho jedinou touhou bude být od vás co nejdál… Kůň od svého vůdce očekává trochu jiné věci… očekává, že vůdce zůstane klidný a vyrovnaný v každé situaci, očekává, že nic nechce zbytečně, ocení místo akce bezpečí.

Tedy mějte sami sebe rádi! Seberůstu zdar!

Více jsem se o respektu k sobě, co to znamená a jak toho dosáhnout rozepsala v článku pravidlo tří R

By |2015-09-07T12:40:27+00:00Září 3rd, 2015|Ke koním, Ke psům, Ke zvířatům|3 komentáře

About the Author:

Prostě jedna bláznivá holka co toho má strašně málo na práci tak ještě ke všemu, jako terapii, píše svůj blogo-návod. Majitelka (zatím) dvou psů a jednoho koně. Programátorka. ;)

3 komentáře

  1. Lada 07.09.2015 at 12:17 - Reply

    Začít u sebe, ale co to znamená mít k sobě respekt? Věřit si, mít se rád – jo, rozumím. Píšeš, že je to něco neuchopitelného. Někdo má respekt přirozeně, někdo si ho vypěstuje. Jak se ale pozná, že má někdo respekt k sobě?

    • Radka 07.09.2015 at 12:32 - Reply

      Popisuju to víc v článku pravidlo tří R – http://zivotjecesta.cz/pravidlo-tri-r/ „Tedy hluboce si sám sebe vážit, brát ohled na své potřeby, mít úctu k sobě a svým názorům.“

    • Radka 07.09.2015 at 12:38 - Reply

      Hm musím do článku přidat prolink… díky za dotaz 😉

Líbil se Vám článek? Napište mi to! ;)

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

%d blogerům se to líbí: