Škola?!?

//Škola?!?

Škola?!?

Toto téma a názor na něj mám v hlavě už docela dlouho… týká se mého názoru na školství… a od doby co jsem k tomuto názoru před mnoha lety dospěla, mě spousta věcí jen neustále utvrzuje v tom, že současný stav je minimálně k zamyšlení…

Jak už je mým zvykem tak nejdříve moje představa k čemu by měla škola sloužit. Podle mě by se měl člověk ve škole školit… kupodivu ne jen učit. Učení totiž je takový více abstraktní pojem a jistě je potřeba, aby lidé byli vyučování i teoretickým vědomostem, ale škola by měla vzít konkrétního člověka a dovézt ho k tomu, aby se dokázal učit sám, aby dokázal nabyté vědomosti používat, měla by brát ohled na jeho zájmy a talent a hlavně by měla motivovat a umět odměnit podle toho jaký člověk je. Nic z toho běžné školství nesplňuje… navíc kromě těchto všech nedostatků se prostě z nějakého důvodu lidé neučí úplně základní znalosti… jistě tak nějak se předpokládalo, že se to naučí doma, ale za posledních padesát, sto let se naprosto změnily životní okolnosti většině lidí a tak naprosto běžné znalosti, které naše babičky považovaly za samozřejmé se jaksi vytrácí z povědomí společnosti a nikdo nepovažuje za důležité je zařadit do osnov pro děti prvního stupně, protože se pořád jaksi předpokládá, že se to děti naučí někde doma – to je ta lepší varianta a nebo u mladších učitelů už je možné, že tyhle vědomosti prostě ani nemají a tak ani neví, že patří k základnímu vzdělání.

Jako příklad uvedu chování ke zvířatům… dříve bylo každé druhé dítě v kontaktu se zvířaty i lidmi, kteří se o ně zdravě starali a pravidla jako: „Na cizího psa se nesmí sahat!“, byla prostě obecně známá, přijímaná a hlavně dodržovaná. Dnes jsou sice lidé taky v kontaktu se zvířaty, ale tak polovina je v rukou různě neodpovědných nebo nepoučených lidí a tak se až příliš často setkávám s tím, že rodiče! Tedy dospělí odpovědní lidé, nechají své malé děti hladit bez dovolení cizí psy…. Nebo dokonce je k tomu nabádají! Něco co by se dříve nemohlo stát. Něco co v povědomí dnešních lidí chybí. V podstatě by mi ani nevadilo, že se některé informace z povědomí ztrácejí, ale rozhodně mi to vadí v případě, kdy je to obecný problém… Tedy každoročně proběhne médii hysterie ohledně pokousání dítěte psem, přesto se stále ve škole neučí základní pravidla kontaktu se psem – přitom jde o zcela primitivní informace, které zkrátka mohou zabránit mnoha škodám…

A tak je to se vším… škola tak jak ji vidím, jak už zpětně u sebe, tak i podle toho jak sleduju děti a mladé lidi, co ji zatím navštěvují, prostě absolutně neučí praktickým věcem… tedy s výjimkou základní gramotnosti. Ano naučí číst, psát a počítat, a pokud se dobře pamatuju, tak tohle všechno zvládnou děti za jeden rok… další roky už se v tom jen zdokonalují. Ovšem v tom jednom roce se naprosto odnaučí zájmu učit se, objevovat a sebemotivovat. Navíc se vůbec nenaučí efektivně se učit… na tyto tři základní věci jako čtení psaní a počítání je samozřejmě při správné práci potřeba daleko méně času než celý rok.

Další věc, kterou školy nabízí, jsou šikana, tlak vrstevníků a další libůstky, které všichni potřebujeme do života, aby se nám lépe vedlo… Pro případ, že by to někdo nepochopil tak tato poslední věta je a má být děsivá ironie… bohužel ale všední realita….

Tak tedy škola –

Už si přesně nevzpomínám, jestli jsem tehdy ještě chodila do školy nebo to bylo krátce po maturitě, kdy jsem četla knížku Brány pekelné. Byl to historický román na téma bitvy u Thermopyl… mám podezření, že poté byl podle ní natočen film 300, ale nevím knížku se mi dnes nedaří dohledat a film jsem neviděla… Tehdy jsem ji měla půjčenou z knihovny a vážně se jmenovala takto. Hlavní hrdina je mladík, který v první části knihy je školen a vyučován mentorem. Vzpomínám si, že v té době mě tento systém naprosto nadchl. A to hned z několika důvodů. Totiž mentor – učitel nebyl rodič – to byl základní požadavek v knize popsaný jako strategie spartanské výchovy. Dále mentor svého žáka vedl podle toho jak se žák projevoval – tedy individuální přístup. Také žák do jisté míry mohl ovlivnit směr výuky. Jedinou nevýhodou byl poměr jeden mentor – jeden žák.

V té době jsem četla i jiné knihy a dost mi to zapadlo do středověkého systému učňů, tovaryšů a mistra. Neboli výuky řemeslu. Což se sice dnes snaží napodobit učňovské obory, ale bohužel zcela špatně. Totiž dnes je to podle hesla kdo umí, umí, kdo neumí, učí… Dříve byl nejvíce žádaný ten mistr, který své řemeslo uměl nejlépe, měl nejvíce učňů – ti se učili to nejlepší, co v daném oboru šlo a navíc jeho podnikání tím rostlo… jak daleko je to od dnešní praxe… Dnešní učitel často ví, jak praxe vypadá, tak maximálně z knížky… Smutné. Naštěstí už často alespoň na vysokých školách přednášejí lidi, kteří skutečně v oboru pracují… bohužel v té době jsou studenti už naprosto mimo… stále si praxi neumí ani představit a tak jsou jim často praktické informace takřka k ničemu.

Navíc k tomu tady máme zákony, které k provádění určitých odborností vyžadují určité vzdělání… a je naprosto jedno zda má dotyčný nějaký talent, zručnost nebo vědomosti, důležité je zda má jakési osvědčení… tedy uznávám, že osvědčení by teoreticky mělo dokládat jistou míru znalostí a vést k obecné ochraně proti „šarlatánům“… Jenže pak se člověk dozví o případu, kdy v Japonsku byl jeden z nejlepších chirurgů odsouzen za to, že provozoval svou lékařskou činnost neoprávněně. Jak k tomu mohlo dojít? Než stihl jako mladý vystudovat medicínu, propukla válka, za války sloužil jako asistent při mnoha operacích, a protože za války se na nějaký papír nehledělo a mladík byl šikovný, tak začal pod dohledem operovat a později už operoval sám, snad proto lékař, který ho učil, náhle zemřel… už si to přesně nepamatuju… Po válce zcela logicky v praxi pokračoval, protože to prostě uměl, pacienti se o něj mohli porvat… měl jim prostě říct… „Sorry jsem sice dobrej, mám na to neskutečný talent a opravdu bych vám mohl pomoct, ale bohužel na to nemám papír o vzdělání…“ Nebo: „Nezlobte se, sice jsem jeden z nejlepších chirurgů v zemi, ale teď musím 6 let studovat, abych získal osvědčení o svém vzdělání od lidí, kteří se ode mě chtějí učit.“ To je pěkná pitomost, co? Copak to vzdělání neměl? Kdepak jen ho nezískal standardním způsobem a navíc to netrvalo tak dlouho… Jak by se mohl toho tolik naučit za tak krátkou dobu?? Inu bude to tím, že systém jakým se na školách vyučuje je značně neefektivní… vlastně teoretická výuka, je ten nejvíce neefektivní způsob jak se vůbec něco učit…

Způsob, jak si představuji ideální školu, popisuje mladík v připojeném videu. (Zdroj: original video – www.TED.com, video + titulky – www.Facebook.com/ZaujimavySvet)

 

Je tam vidět jak mentorský princip, tak metoda mistr-učeň a hlavně mladík popisuje základní věc – co učit. Taky je to moc hezky zachyceno ve filmu inspirovaném skutečností – „Sommerhill“ je to film z roku 2008. Sommerhill je skutečná škola… i když je vlastně spíš jako z jiného světa. Pokud chcete, vědět víc prostě se na film podívejte – stojí to zato. Po jeho zhlédnutí jsem naprosto propadla touze něco takového zrealizovat… ale bohužel by to bylo u nás velmi, velmi složité…

Tedy velmi zjednodušeně řečeno, v navštěvování škol, které dnes existují, neshledávám téměř žádný smysl a zdá se mi to naprosto zbytečné… Ne tak vzdělávání samotné, to je naopak velmi potřebné a vůbec nekončí zakončením školní docházky, jak bohužel školní systém v podstatě učí… Vzdělávání je potřeba celoživotně a škola prostě naprosto selhává v základních principech, jako je například to naučit žáky že vzdělávání je celoživotní proces a jak to dělat…

Proto fandím všem alternativám ke škole, i když vím, že často mají kromě svých pro i nějaká svá proti…. Ale o tom zas někdy příště.

 

By | 2015-06-28T12:15:20+00:00 Červen 28th, 2015|Prací|0 Comments

About the Author:

Prostě jedna bláznivá holka co toho má strašně málo na práci tak ještě ke všemu, jako terapii, píše svůj blogo-návod. Majitelka (zatím) dvou psů a jednoho koně. Programátorka. ;)

Líbil se Vám článek? Napište mi to! ;)

%d blogerům se to líbí: