Usínák 2

//Usínák 2

Usínák 2

Jak jsem psala krátce po novém roku, chtěla jsem nějak dosáhnout toho, že budu chodit dříve spát, aby se mi dařilo dříve vstávat… Šla jsem na to přes natažený budík na to, kdy se mám chystat do postele…

No tato metoda zafungovala… dohromady přesně dvakrát! Někdy v červnu – tedy poté, co jsem vytrvale KAŽDÝ den ve 22:30 vypínala usínák a vesele si dál ponocovala, jsem ho konečně vypnula úplně a prohlásila za zcela nefunkční metodu… tedy alespoň pro mě.

Což ovšem zdaleka neznamená, že bych se svého cíle vzdala. Sice jsem se pár měsíců o nic nesnažila, ale mozek si na zadaném úkole, jako obvykle, pracoval mimoděk sám. A tak, když se mi nedařilo opravdu se soustředit na práci, kterou začínám, tak nějak po pražsku po deváté hodině ranní, nabídl mi nové řešení.

Nevzdávat se!

A zdá se, že se tak jaksi od lesa řeší i chození do postele v rozumnou dobu. Totiž přišla jsem na to… tedy lépe řečeno přistoupila jsem na to, že budu pracovat co nejdříve ráno. Vyzkoušela jsem to vlastně tak nějak omylem, kdy jsem potřebovala něco dodělat před ranní poradou a večer už fakt nebyla energie, takže jsem prostě šla spát a natáhla budík ráno, na tak brzo, jak jsem si jen troufla.

A kupodivu bylo to výborné – pracovalo se mi skvěle a hlavně po deváté už jsem měla skoro třetinu pracovní doby za sebou…

I sovy mohou být úspěšné

Jako naprosto pravá sova jsem si tohle schéma neuměla ani představit, ale všechny články o tom jak je ranní aktivita výborná, a všichni úspěšní, bohatí, sportovci a nevím jací další „superlidi“ jí vždy využívají, mě prostě motivovaly to alespoň vyzkoušet. Když přišla motivace ve formě nouze, byla to moje chvíle.

Na mozek sovy se musí chytře

Ale není to jen tak, notorického odkládače budíku přinutit vstát na první zazvonění… Stálo mě to trochu přemáhání, ale nakonec jsem tedy uplatnila obecně známé rady a skutečně jsem nechala budík prostě daleko od postele. Spím na zvýšené posteli, takže moje ranní cesta za vypnutím otravného zvonění vede po žebříku dolů… To už prostě neusnete…

Můj mozek se celkem vytrvale brání… a nedávno mi nechtěl dovolit rozeznat zvuk budíku asi 5 minut. Opravdu budík zvonil a zvonil a já v polospánku ne a ne identifikovat proč se budím :D. Když už mi to konečně došlo, trvalo dalších 5 minut, než jsem byla schopná přinutit se slézt z postele… naštěstí budík má opravdu vytrvale otravný zvuk 🙂

A teď ten bonus navíc… když vstáváte brzo… no tedy relativně. Ale ano brzo. Pro nás sovy je to před sedmou opravdu brzo, tak prostě v deset večer už většinou padáte, jak se říká, na hubu. Takže vedlejším efektem je, že opravdu chodím spát přesně v tu dobu, kdy mě k tomu měl přinutit můj usínací budík 😉

 

A teď otázka pro analytiky… proč metoda 1 nefungovala a metoda 2 funguje? Hádejte, komentujte! 🙂 Odpovím v komentářích… 😉

By | 2015-10-05T19:00:32+00:00 Říjen 5th, 2015|K sobě|0 Comments

About the Author:

Prostě jedna bláznivá holka co toho má strašně málo na práci tak ještě ke všemu, jako terapii, píše svůj blogo-návod. Majitelka (zatím) dvou psů a jednoho koně. Programátorka. ;)

Líbil se Vám článek? Napište mi to! ;)

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

%d blogerům se to líbí: