Výchova nebo výcvik?

///Výchova nebo výcvik?

Výchova nebo výcvik?

Máme už vyřešenou teorii a i nacvičenou praxi jak se svým psem komunikovat takže se dnes podíváme na trochu filozofické a často diskutované téma… kdy končí výchova a začíná výcvik? Může být pes vycvičený a nevychovaný zároveň? Musí každý správný pes podstoupit výcvik, aby se s ním dalo žít?

Jako obvykle začnu vymezením základních pojmů. Co je výchova a co výcvik, ať víme, o čem se bavíme.

Vý-chova – má jako základ slova chování a znamená vést k tomu jak se v které situaci chovat.

Vý-cvik – vychází ze slova cvičit a znamená opakováním dosáhnout přesnosti v nějakém konkrétním cviku.

Takže tím bychom měli vyřešenou otázku, zda může být vycvičený pes nevychovaný a naopak… Samozřejmě tím, že psa naučíme perfektně sedat na povel, kdy mu už při vyslovení „s“ zadek padne kosmickou rychlostí k zemi, vůbec neznamená, že se umí doma chovat a například nic nezničí v době naší nepřítomnosti.

Jak psa cvičit je věc poměrně jednoduchá – každý si o podmíněných reflexech, odměnách a trestech může přečíst v každé knížce o psech. Přesto má polovina majitelů psů, možná i více, problémy s výchovou resp. s tím, že se jejich pes neumí adekvátně chovat v běžných situacích a už vůbec ne v těch mezních.

Je to tím, že výchovu nelze snadno definovat, nelze ji časově vymezit – teď psa vychovávám a teď má volno. Samozřejmě některé prvky se prolínají a navazují na sebe… součástí výchovy určitě je přivolání psa a výcvik tomu pak dává konkrétní formu. Tady pak platí to, že výcvik navazuje na výchovu. Přesto má spousta majitelů problém s tím, že psa přivolají jen na cvičáku, ale na procházce a v běžném životě je pes prakticky neovladatelný. A to je právě to, pes není vychovávaný.

Ano čtete to správně nikoli vychovaný – tedy ukončený děj, ale vychovávaný – stále pokračující proces. Protože proces výchovy u psa nekončí nikdy. Samozřejmě na začátku je nejintenzivnější, ale v průběhu času nekončí, váš pes pravděpodobně nikdy nebude naprosto samostatně lidsky myslící a jednající a bude i později potřebovat některými situacemi provést, aby se v nich správně zachoval. Vnímáte to?

Výchova vede k tomu, aby se pes v lidském světě správně choval.

To bychom měli teorii. A teď jak tedy na to, když to není výcvik, protože s výcvikem a systémem odměn je práce jaksi snadná. Inu je to podobně jako s dětmi. Vysvětlovat, vysvětlovat, pomáhat rozumět a být tady pro psa v každé situaci, kdy jsme spolu. Lehko se to řekne, hůře se to dělá. A i odměny samozřejmě mají ve výchově také své místo.

Jako první musíme pochopit jaký náš pes je a to nezjistíme nijak jinak než tak, že mu necháme jistou míru svobodného projevu. Tedy nesnažíme se opravovat maličkosti a zaměříme se na velké vzorce, které budou základem jeho chování.

První takový důležitý pilíř soužití člověka a psa je nepochybně důvěra psa v jeho člověka. S tím souvisí i ochota kdykoli k němu přijít. Snažte se zejména v prvních dnech ve svojí mysli nastavit, že pes je v našem světě cizincem, velmi se snaží s námi vyjít. Pamatujte, že stejně jako my se může cítit smutně, opuštěně a frustrovaně, zvláště v situacích, kterým úplně nerozumí. Stejně jako my nejvíce potřebuje cítit, že je milován a lásku pak dokáže mnohonásobně vracet. Osobně si dokonce myslím, že smyslem existence psa je ukázat nám co je to láska a věrnost. Tak se tedy už od počátku snažte být někým, o koho se pes může opřít. A někým koho si opravdu může vážit. Někým kdo ho vede a nekomanduje.

To ovšem neznamená, že mu dovolíte vše. Naopak jasná pravidla jsou velmi důležitá, dostaneme se k nim, ale postupně.

Pravidlo číslo jedna je tedy: Pokud k vám pes dobrovolně přijde, je vždy vítaný!

Jako důkaz toho že to tak je, musíte být nadšení a svůj souhlas náležitě vyjádřit. Odměna jako motivace není nutná, ale zvláště na začátku vztahu velmi vhodná. Tímto si uděláte pevný základ pro přivolání, pro odvahu, nebojácnost a ochotu vás následovat kamkoli. Tedy pokud máte doma nováčka a nemáte plné kapsy piškotů, pískátek a míčků, je něco špatně a měli byste se nad sebou zamyslet.

Je-li to možné, tak nového psa beru pár dní všude s sebou, a jen a jen ho chválím a užíváme si blízkost. Buduju závislost psa na mě. Pozor ovšem ne moc dlouho – pes musí zároveň pochopit, že to že není s vámi, neznamená, že jste ho opustili, to je další meta výchovy, která následuje. V těchto dnech mám taky možnost psa dobře poznat, zjistit jeho silné a slabé stránky a jemně opravit některé návyky.

Tedy naposledy základní pravidlo – kdykoli pes přijde ať už na zavolání, nebo sám od sebe je pochválený a odměněný.

Pokud máte štěňátko, pamatujte, že je to miminko a ještě dlouho bude. Tak jako po malinkém dítěti nemůžete chtít, aby se z ničeho nic chovalo správně a třeba přestalo čůrat do plínky stejně tak to nemůžete naráz chtít od psího mimina… a to i když mu to vysvětlíte, i když to pochopí. I když zná své jméno, i když si umí sednout, nic z toho neznamená, že to není zatím křehký nezkušený tvoreček. Tvoreček, který teprve objevuje svět jako celek, objevuje svoje schopnosti a do toho vy přicházíte s nějakými pravidly. Všichni zdraví dospělí psi se ke štěňatům chovají velmi shovívavě, pokud jsou nesnesitelná, zkusí utéct a až pokud je to nutné tak je odeženou. Stejně tak probíhá usměrňování až na mezní hranici. S věkem se ovšem tato hranice posunuje. S věkem znamená kontinuálně v čase, tedy mění se to z týdne na týden, jak štěňátku rostou schopnosti vnímat svět a dělat souvislosti. Přesto se na prvních pár měsíců na učení cviků úplně vykašlete.

Pokud se zaměříte na to, abyste psa správně provedli a naučili jak se chovat v základních situacích a s důvěrou k vám, něco jako „sedni!“ ho pak naučíte za pár minut.

Pokud to prohodíte a první co budete po psovi chtít, budou cviky a to cviky za každou cenu stane se přesně to co se děje v každé škole – pes bude jen vymýšlet jak se té nepříjemné situaci vyhnout. Nerozumí totiž, proč by to měl dělat. Nemá žádnou vnitřní motivaci. Pokud budete pro psa nejdříve partnerem, rád pro vás později udělá každý nesmysl, prostě proto, že vám chce udělat radost a radovat se pak s vámi.

Příště se podíváme na další pravidla vzájemného soužití. Tak tedy nezapomeňte odměnit vždy to, že pes za vámi přišel. Přišel proto, že vy ho máte rádi a on má rád vás, radujte se z toho – radujte se tak, aby to pes poznal – tedy výskněte si 😉

 

By | 2017-04-19T21:17:35+00:00 Březen 19th, 2015|Ke psům|0 Comments

About the Author:

Prostě jedna bláznivá holka co toho má strašně málo na práci tak ještě ke všemu, jako terapii, píše svůj blogo-návod. Majitelka (zatím) dvou psů a jednoho koně. Programátorka. ;)

Líbil se Vám článek? Napište mi to! ;)

%d blogerům se to líbí: