V neděli 13. března ode mě Tagouš musel odjet, protože v pondělí jsem nastupovala na plánovanou léčbu. Byl u mě bez 4 dnů 5 měsíců. V tomto článku popíšu, kam se za tu dobu dostal.

Cestovali jsme

Jsem poměrně cestovatelský typ a tak asi po dvou měsících a něco prostě nastala chvíle, kdy jsem potřebovala vzít celou svoji smečku s sebou na výlet na Moravu. Jela jsem za rodiči, kteří mají rodinný domek se zahradou. Cestou jsem potřebovala oběhat doktory a nějaký záležitosti, takže jako obvykle to bylo cestování na půl dne. Moji psi jsou zvyklí na pobyt v autě a cestují rádi. Tagouš s cestováním neměl problém, takže jsem se rozhodla ho prostě hned hodit do hluboké vody a uvidíme, jestli se někde sekne. Psychicky je silný docela dost, takže to mohl zvládnout.

Překusovali vodítka

Zvládl. Zvládl během cesty znuděně překousat všechna vodítka i ta, co nebyla připnutá k jeho obojku… Výborná věc, když pak potřebujete v centru Brna nechat psy vyčůrat 😀 Celou cestu absolvoval bez problémů, jen venčící pauzy byly trochu adrenalinové vzhledem k délce, totiž spíše krátkosti vodítek… Naštěstí u našich se pak mohli všichni do sytosti vyběhat na zahradě.

Navštívili rodiče

Loužičky se nám v té době doma ještě občas přihodily, tak jsem byla celkem zvědavá, co s tím udělá změna ve stylu ubytování v cizím prostředí, kontakt s cizími psy. Očekávala jsem přechodné zhoršení problému. Nicméně Tagouš prostředí zvládl nadmíru dobře, co se čistotnosti týká. Mírně zvýšený stres vedl pouze k tomu, že se nebyl schopný zastavit. Nicméně vůbec neměl tendenci odreagování stresu řešit značkováním. A to ani, když nebyl pod dohledem. Naopak se mi tam, ale celkem více rozeštěkal… no nebylo tam moc prostoru to nějak efektivně řešit.

Taky jsem byla zvědavá, jak se vypořádá s cizími lidmi.  A překvapivě naši pro něj nečinili vůbec žádný problém. Ani venku ani doma. Nevyhýbal se jim, docela zvědavě se šel za taťkou seznámit.

Kočkám vděčíme za trénink náhubku

Do návštěvy u rodičů, jsem věděla, že Tagouš má zvýšený zájem o kočky, ale nikdy se je v mé přítomnosti nepokoušel lovit. To se tam bohužel změnilo. Nevím, jestli zrovna Sofinka je něčím jiná, každopádně to zničeho nic Tag zkusil… kočka přežila. Nějak jsem tomu nepřikládala až takovou důležitost, což byla chyba, jak se později ukázalo.

Po příjezdu domů se před moji smečku nachomýtla sousedovic kočka, kterou společně zahnali do rohu a navzájem se pošramotili. Nic fatálního, ale Tagouš se díky tomu naučil nosit náhubek. Preventivně totiž dalších několik týdnů dostávali náhubek všichni. Vyrovnal se s ním perfektně. Žádné dlouhé navykání nebylo potřeba. Nasadila jsem, pro začátek utáhla tak, aby si ho nemohl sám sundat a vypustila… pobíhání ho nakonec zaujalo natolik, že po dvou dnech si ho nechával dobrovolně nasazovat před pouštěním na zahradu.

Dopilovali jsme loužičky

V té době se mi doma sem tam objevila ještě nějaká loužička. V noci už jsem sice k němu nevstávala, ale ráno jsem ještě měla zvyk projít a zkontrolovat obvyklá místa. Totéž po návratu domů. Někdy bylo čisto, někdy ne. Nedařilo se mi to dopilovat a tak jsem si asi dvakrát prostě počkala. Věděla jsem, že neuplynula doba, kdy by nemohl vydržet a zároveň jsem měla pocit, že by se mu mohlo chtít… nebylo to zcela jednoznačné, jinak bych ho pustila ven, ale možná jsem trochu tušila, že jde o hraniční situaci. Tag opravdu nakonec ze svého točení zvedl nohu. Přistihla jsem ho při činu a mohla zareagovat důrazným nesouhlasem. Následně jsem ho hned vypustila ven. Tohle se stalo později ještě jednou.

Výskyt louží se od té doby snížil a já postupně přestala provádět ranní kontroly. V té době vydržel Tag doma bez čůrání cca 6 hodin, někdy jen 4. Začala jsem na 4hodinovém intervalu trvat, i když jsem byla doma. Tedy nepouštět ho kdykoli se mu zamane, protože jednou to prostě bude muset vydržet a když to můžu natahovat postupně tak je to to nejlepší. Postupně jsme se dostali na cca 6 hodin, celkem spolehlivě. A interval se od té doby ještě protáhl.

Pomohla změna rozestavení nábytku

Protože jsem plánovala nějaké změny u sebe doma a docela překvapivě měla na Taga změna prostředí pozitivní vliv, rozhodla jsem se udělat mírné změny i doma a vyzkoušet zda ho to neposune a nepřestane značkovat svá oblíbená místa (gauč a sloupek od postele). Změna rozestavení nábytku pomohla. Velmi. Od té doby nula značek na tato dvě lákavá místa. Ke gauči se totiž nemohl najednou dostat a sloupek se stal zřejmě strategicky nezajímavým. Jiná místa ho nelákala, takže to byl další výrazný posun.

V době, kdy ode mě odcházel, vydržel být doma bez nehody 8 i 10 hodin. Dokonce jednou se nějak nepovedla domluva se sousedkou a byli doma ještě déle. Pokud se stane, že se mi nepodaří zajistit vypuštění v nějaké rozumné době… obvykle max. po 8-9 hodinách tak případné nehody nehodnotím jako chybu psů. Ale tedy musím říct, že Tagouš překvapil… poslední dva měsíce je čistej. A to i v cizích prostředích, kde kupodivu nikdy nic neoznačkoval.

A dokonce se seznámili s dětmi

Návštěvou rodičů naše cestování jen začalo… od té doby se mnou byl i u mých kamarádů s dvěma malýma dětma. Klukům se Tag ze všech mých psů líbil nejvíc, takže měl i nějakou pozornost z jejich strany a byl v pohodě. Nejásal, ale ani nijak nevyšiloval. Celkově má tendenci spíš v nejistotě tuhnout, ale ani nijak extrémě netuhnul.

Závěrečné shrnutí

Velká kenelka už z mého bytu definitivně zmizela. Přestala jsem ji potřebovat už v době psaní minulého článku o Tagororovi. Sice jsem ho v ní ještě nějakou dobu krmila, ale přestalo být potřeba omezovat jeho pobyt. Jak jsem uvedla hned v úvodních článcích, šlo o dočasné opatření. Nicméně může se hodit při přesunu do nového domova jako pomůcka ke stabilizaci. Také dočasně.

Tagoušovi určitě zůstane jeho chození v kruhu, je to stereotyp, který si osvojil jako řešení jakéhokoli stresu…u nás tím získal přezdívku dron. Nicméně doma pokud chodí nebo i v cizím prostředí mi obvykle stačilo ho po chvíli poslat na místo a nechat ho tam. Samozřejmě tím se nemusí vyřešit podnět, který ho stresuje a může po chvíli znovu převážit. To je v pořádku, opětovným posíláním na místo se učí stres zvládat klidem. Jeho značkování bylo do značné míry spojené se stresem. Po nějaké době chození totiž zbytek stresu uvolnil očůráním čehokoli. Důležité proto bylo ukázat mu jak má správně stres řešit – klidem a stejně tak jak má řešit samotu (i když u mě nikdy nebyl úplně sám, vždy s nejméně jedním dalším psem). Tedy za klíčoév považuji vymezení jeho vlastního prostoru, naučení povelu místo a postupné navyšování doby po kterou musí vydržet.