Jak jsem psala v zápiscích z blázince, zaujala mě velmi jóga smíchu a konečně je tady samostatný článek. Kdybych to měla popsat opravdu velmi jednoduše tak se prostě hodinu a půl intenzivně smějete. Což je pro někoho možná úplně nepředstavitelná věc. Pro mě už vzhledem k mému jménu i příjmení věc naprosto přirozená, nicméně ne vždy snadno uskutečnitelná. [...]
Proti svému původnímu přesvědčení jsem v zimě musela uznat, že nejsem ten skalní typ, který vyběhne i pravidelně v mrazu nebo i v jen podzimně-zimním sychravu, větru, dešti… jo kdybych byla někde dost dlouho na sněhu tak na běžky bych snad šla… teda teď, když mě hřeje sluníčko, si to myslím. Do toho se mi ještě vložilo [...]
…běhání, běhání to nám úsměv zachrání, běhání, běhání je lék… Když jsem přemýšlela, proč běhám, tak mě napadla parafráze známé písničky, kterou vidíte výše. A tak to prostě je. Tímto výrokem klidně můžu skončit :) Ale protože jsem ukecaná a ráda filozofuju tak to trochu rozvedu. (Sebe rozvádět nebudu, nemám s kým :) ) Tak tedy… [...]
Na běh za tmy jsem myslela už v létě, kdy jsem vyrážela na svůj lesní okruh kolem sedmé… s příchodem babího léta mi začalo docházet, že stmívat se začíná dříve a tak jsem se pohlížela po nějaké čelovce, abych od běhání nemusela upustit ani v dobách temna – tedy v zimě, kdy tma je už ve čtyři odpoledne. Nakonec [...]
