Na chvíli jsem neviděla nic jiného než jeho oči. Oči, které si mě prohlížely, oči, které se zanořovaly hluboko do mojí duše. Bylo to krásné a děsivé. Na chvíli se zdálo, že jsme blízko u sebe, i když nás dělilo pár desítek metrů. Cítila jsem na tu dálku tu zajímavou a živou energii, která z něho [...]
S delfínem jsem zůstala dalších pár dní nebo týdnů možná měsíců, těžko říct. Užívala jsem si lehkosti bytí tou, kterou jsem zrovna byla. Těla, které jsem v tu chvíli potřebovala nebo prostě jen chtěla. Většinu času jsme prostě byli delfíni. Delfíni hraví. Občas jsme pozorovali tuleně nebo kosatky. Jedny při jejich snaze se chránit a [...]
V hlavě jsem stále měla obraz delfínovi snadné proměny na kosaťáka, tuleně a zpět. „Jak?“ Pomyslela jsem si k delfínovi. Usmál se na mě a řekl: „Vždyť to umíš.“ Chvíli přemýšlel a pak se zeptal: „Co se stalo, když ses změnila poprvé?“ Zamyslela jsem se. Už to bylo tak dávno kdy jsem byla vlčicí: „Byl [...]
Delfín připlaval blíž a úplně vážně prohodil: „Pojď si hrát!“ Nebyla v tom ani stopa po veselí, kterou bych u takové výzvy očekávala. Bylo to zvláštní… tak zvláštní, že mě to zaujalo. Nevěděla jsem, co odpovědět, tak jsem jen dál zírala… „No tak, pojď! Tady nic nevymyslíš. Něco Ti ukážu.“ Začal se víc vemlouvat delfín. „Něco [...]
Kery – v mysli jsem mu pro sebe z nějakého důvodu říkala jeho původním jménem – Willy. Něčím mě přitahoval. Zdál se mi krásný, mladý, silný… A zdálo se, že máme něco společného. Něco, co jsem neuměla pojmenovat. Willy byl okouzlující i pro další kosatky i pro samotnou Orcu. Často jsem je vídala, jak spolu mluví. Někdy [...]
Začleňování mezi kosatky probíhalo zcela jinak než u tuleňů... Tuleni mě hned vzali mezi sebe a potřebovali mi vysvětlit všechna možná i nemožná pravidla, dokonce si u mě předávali služby, dokud jsem se nenaučila všechno, co bylo pro soužití ve stádě potřeba. Kosatky si mě nevšímaly. .. No nebo skoro nevšímaly, sem tam se se [...]
Zbytek honičky mám trochu v mlze… je to jako sen… vybavuju si, že obě skupiny plavaly stále na dohled sebe, že jsme kličkovali, schovávali se za sloupy a nakonec si vybavuju, jak všichni naprosto sehraně vplouváme do úzkého vchodu poštovní jeskyně. Takže se zdálo, že máme vyhráno. Jenže ona je tahle jeskyně určena sice k bezpečnému, ale [...]
Sžít se s tulením stádem bylo docela jednoduché, stačilo se naučit pár pravidel a účastnit se pravidelných hlídek. Ostatní čas se pak trávil buď lovem v moři, hrami a nebo prostě odpočinkem. Takový tulení život je vlastně docela odpočinkový. Výhoda komunity je v množství, úkoly si lze rozdělit, dělit se o radosti i starosti. Na druhou stranu člověk… [...]
Probudil mě nečekaný dotyk vlhkého čumáku… Wiseova čumáku… jen se tak na mě díval a pak pronesl něco, čemu jsem nerozuměla: „No, myslel jsem, že máme ještě jeden den.“ Nechápavě jsem zamrkala… zdálo se mi, že mám divný pocit v celém těle… vlastně už to že mě probudil, bylo dost divné, to nikdy před tím neudělal… [...]
Další den ráno jsme vyrazili poklidným klusem k obzoru, kde nebyly vidět stromy… nedá se jasně určit, na jakou světovou stranu to bylo. Zdá se, že svět tady funguje trošku jinak, ale bylo jasné, že jdeme tím správným směrem… to je tady v Mlžných horách vždy jasné jestli se pohybujete správným směrem, prostě to cítíte. A pokud [...]
