Na chvíli jsem neviděla nic jiného než jeho oči. Oči, které si mě prohlížely, oči, které se zanořovaly hluboko do mojí duše. Bylo to krásné a děsivé. Na chvíli se zdálo, že jsme blízko u sebe, i když nás dělilo pár desítek metrů. Cítila jsem na tu dálku tu zajímavou a živou energii, která z něho [...]
Varování: Následující řádky doma rozhodně neopakujte nebo jen na vlastní nebezpečí. Autor není odpovědný za následky. Původně jsem chtěla psát o něčem aktuálním v dnešní době, ale… napíšu vám o kočkách. Ani nevím přesně proč. Před pár měsíci jsem domů přivezla pár zachráněných koťat, do té doby jsme byli taková normální rodina. Během pár týdnů se [...]
Neumím to. Nevím, jak se to dělá, že vám kůň, mladý koník začne důvěřovat. Všichni koně, se kterýma jsem dosud pracovala už to prostě uměli. Uměli na sebe nechat šáhnout, nechat se vodit, manipulovat se sebou. Ne vždy to uměli dobře, ne vždy v tom člověku nějak důvěřovali, ale prostě někdo někdy je naučil, že lidi [...]
Zhruba před rokem, měl jeden můj kamarád jako profilovou fotku, ženu s rudým flekem od krve na bílých kalhotách. Prý tím podporoval kampaň za menstruaci. Bylo to úsměvné i smutné, byla jsem vděčná i pobouřená zároveň. Tehdy jsem už měla přečtenou, a tak nějak zpracovanou Cyklickou ženu, nabiflovanou teorii o hormonálních proměnách, používala jsem svůj druhý [...]
Už si nepamatuju, kolik mi bylo, jestli 9, 13 nebo 17. Možná jsem na to přišla i vícekrát. Prostě si jen pamatuju, že někdo někde položil otázku: „Čeho se v životě nejvíce bojíte?“ A že já jsem nad tím poctivě pár dní dumala. Vím jistě, že v době, kdy jsem nad tím přemýšlela, jsem se [...]
S delfínem jsem zůstala dalších pár dní nebo týdnů možná měsíců, těžko říct. Užívala jsem si lehkosti bytí tou, kterou jsem zrovna byla. Těla, které jsem v tu chvíli potřebovala nebo prostě jen chtěla. Většinu času jsme prostě byli delfíni. Delfíni hraví. Občas jsme pozorovali tuleně nebo kosatky. Jedny při jejich snaze se chránit a [...]
V hlavě jsem stále měla obraz delfínovi snadné proměny na kosaťáka, tuleně a zpět. „Jak?“ Pomyslela jsem si k delfínovi. Usmál se na mě a řekl: „Vždyť to umíš.“ Chvíli přemýšlel a pak se zeptal: „Co se stalo, když ses změnila poprvé?“ Zamyslela jsem se. Už to bylo tak dávno kdy jsem byla vlčicí: „Byl [...]
To jsme tak jako obvykle seděli s mužem u snídaně. Já na obvyklém místě zády k oknu, on na obvyklém místě, naproti mně, s výhledem z okna za mnou. A jako už mnohokrát se naše ranní debata od politiky ve světě stočila ke stromu, na který vidíme z okna. Diskuzi vedeme už několik měsíců po sobě, diskuze dokonce přečkala zimu. [...]
Delfín připlaval blíž a úplně vážně prohodil: „Pojď si hrát!“ Nebyla v tom ani stopa po veselí, kterou bych u takové výzvy očekávala. Bylo to zvláštní… tak zvláštní, že mě to zaujalo. Nevěděla jsem, co odpovědět, tak jsem jen dál zírala… „No tak, pojď! Tady nic nevymyslíš. Něco Ti ukážu.“ Začal se víc vemlouvat delfín. „Něco [...]
Kery – v mysli jsem mu pro sebe z nějakého důvodu říkala jeho původním jménem – Willy. Něčím mě přitahoval. Zdál se mi krásný, mladý, silný… A zdálo se, že máme něco společného. Něco, co jsem neuměla pojmenovat. Willy byl okouzlující i pro další kosatky i pro samotnou Orcu. Často jsem je vídala, jak spolu mluví. Někdy [...]
