To se tak často říká, že něco oceníte, až ve chvíli, kdy o to přijdete. Inu často je to tak, že prostě ani nevíte, že něco máte, dokud to neztratíte. Tohle nebyl úplně můj případ, totiž ztráta naštěstí nebyla trvalá.

Poslední dobou, vlastně už několik měsíců, jedu v režimu kdy v průměru spím asi 4 – 6 hodin. Dokonce jsem opakovaně jakž takž schopná celý den fungovat i jen po třech hodinách spánku. Myslím si, že to je špatně, ale nedaří se mi to zkorigovat do něčeho přijatelného… tedy přijatelného mou myslí. Pokud se mi podaří jít spát dříve než obvykle, probouzím se také dříve než obvykle… třeba i za tmy… I když tedy po pár dnech s tříhodinovým spánkem obvykle prospím nějaké to odpoledne 😉

Nicméně nepřipadalo mi nijak divné, že se mi dlouho do noci nechce spát, dokud se mi nestalo, že jsem usínala už v osm. První den jsem si říkala, že je to náročným týdnem. Druhý den už to bylo hodně divné, protože to byl vyloženě den odpočinkový. A tak má analytická mysl nelenila a začala se přebírat podobnostmi těchto dvou dnů a ejhle objevil se společný prvek prakticky ihned.

V sobotu – první den s velkou únavou už kolem osmé jsem si dala navzdory svému vitariánskému režimu jelení kýtu se zelím a knedlíkem. Zní to jako zločin proti přesvědčení, ale já to tak neberu. Pokud mám na něco vyloženě chuť tak si to v restauraci prostě dám. Tohle se mi stává jednou za čas a nebráním se tomu, spíš pozoruju, co to se mnou udělá… Inu tentokrát přišla únava, nespojila bych si to, kdyby nebylo následujícího dne.

V neděli – druhý den s velkou únavou už kolem osmé, jsem byla na návštěvě na obědě. Mám takovou zásadu, že jídlo by nemělo být překážkou vztahů a pokud mě někdo hostí tak je mojí slušnou povinností tuto pohostinnost přijmout. Na oběd byla vepřová kýta s bramborovou kaší a zelným salátem….

Takže tak… mám ověřeno, že maso působí na tělo tak, že energii ztrácí… prostě potřebuje příliš mnoho zdrojů na jeho zpracování. Na tuto myšlenku mě přivedl poprvé Scott Jurek ve své knize Jez a běhej. Scott je ultramaratonec… tedy běhá vzdálenosti delší než je klasický maraton… obvykle dvoj, troj a často i více-násobek obvyklé vzdálenosti.

Přišel na to, že pokud jí maso pomaleji – výrazně pomaleji –  se regeneruje. Proto je vegetariánem. Ovšem při takové námaze jakou má samozřejmě potřebuje jak energii, tak bílkoviny na obnovu poničených svalů. Přesto dává přednost tomu trochu víc nad svým jídelníčkem přemýšlet, než si prostě jako zdroj bílkovin vzít maso. Bylo to zajímavé čtení.

A koresponduje to s mými zkušenostmi. Máte-li tedy pocit nedostatku energie a jíte každý den maso, zkuste maso na pár dní vynechat a uvidíte, jestli vás nečeká překvapení v podobě více energie 😉 Já už to mám ověřeno. Živočisšným bílkovinám se obvykle vyhýbám a dobře dělám 😉