Na běh za tmy jsem myslela už v létě, kdy jsem vyrážela na svůj lesní okruh kolem sedmé… s příchodem babího léta mi začalo docházet, že stmívat se začíná dříve a tak jsem se pohlížela po nějaké čelovce, abych od běhání nemusela upustit ani v dobách temna – tedy v zimě, kdy tma je už ve čtyři odpoledne. Nakonec mi jednu dobrou podaroval kamarád, a vyzkoušela jsem ji už začátkem podzimu. Jako čelovka docela dobrá… sice to ledkové světlo dělá tak nějak z 3D prostoru takovou 2D placku, ale na vyhýbání se stromům to stačí.

Pak přišla zima a u teplot kolem +10 už mi bylo v kraťasech fakt zima, takže jednoho hnusného zimního dne, kdy chuť na běhání byla velká a teplota venku jen kolem +7 jsem si to namířila nejdřív do lidlu pro běžecké termolegíny za dvě stovky a teprve pak ven… termolegíny jsou bezva vynález 🙂 Takže moji kolekci běhací výbavy doplnily ještě i jedny další z Decathlonu.

A teď už se dostáváme k podstatě mého vyprávění… vybavena speciálními běhacími pětiprsty, termolegínami, čelenkou a čelovkou jsem se vypravila dnes na můj lesní okruh… vybíhala jsem kolem čtvrté, takže ještě nebyla úplně tma… teplota mezi +2 a +5

Poznatek č. 1: Pětiprsty se na zimu nehodí ani s vlněnýma ponožkama… prsty jsem začala cítit asi po třech kilometrech…

Poznatek č. 2: Jít běhat když vám mají přivézt balík je naprd… nezaběháte si, protože telefonujete a navíc ani nemáte balík, protože zrovna když dorazí k Vašim dveřím, jste na tom nejvzdálenějším možným místě…

Poznatek č.3: Setmělo se úplně, zapnete čelovku a už při prvním výdechu vidíte jen mlhu, která se rozplyne těsně předtím než znovu vydechnete…

 

Tedy dnes opravdu zážitek.. na začátku to vypadalo, že by to mohlo být další zlepšení času, vyběhnutí navzdory totálně zmrzlým prstům na nohách bylo pěkné svižné a v pohodě… no a pak už jen třikrát telefon a mlha… běhání v zimě zdar 😉