Zvláštní že v poslední době uvažuju o samotě i když sama tak úplně nejsem… mám kolem sebe spoustu skvělých lidí… vlastně zajímavé je, že poslední dobou potkávám jen samé skvělé lidi. Co potkávám, to se tak moc nepozná… poznávám samé skvělé lidi. Spousty. Myslím, že nejméně desítku měsíčně… A tady už možná začíná být jasné, proč [...]
Probudil mě nečekaný dotyk vlhkého čumáku… Wiseova čumáku… jen se tak na mě díval a pak pronesl něco, čemu jsem nerozuměla: „No, myslel jsem, že máme ještě jeden den.“ Nechápavě jsem zamrkala… zdálo se mi, že mám divný pocit v celém těle… vlastně už to že mě probudil, bylo dost divné, to nikdy před tím neudělal… [...]
Další den ráno jsme vyrazili poklidným klusem k obzoru, kde nebyly vidět stromy… nedá se jasně určit, na jakou světovou stranu to bylo. Zdá se, že svět tady funguje trošku jinak, ale bylo jasné, že jdeme tím správným směrem… to je tady v Mlžných horách vždy jasné jestli se pohybujete správným směrem, prostě to cítíte. A pokud [...]
Tak jsem se vrátila z dovolené… z dobrodružné dovolené… z dovolené, kde jsem neodpočívala a přesto jsem si odpočinula tedy relativně… Totiž letos jsem se upsala ke 14 dnům na dětském táboře… konečně. Ano konečně… chtěla jsem se takové akce zúčastnit už několik let a podařilo se to letos, kdy jsem se skamarádila s jedním organizátorem dětského tábora a [...]
Popisovat předchozích pár dní by bylo poněkud obtížné… jednak jsem se velmi vžila do své nové vlčí role, ve které je vše tak trochu jinak, a pak taky nešlo by to moc popsat… ty vjemy, které jsou naprosto nové a úžasné, jsou prostě slovy nepopsatelné… škoda, že na papír nejde otisknout myšlenky jinak, tak nějak [...]
Usínám s myšlenkou na zítřek a mírným steskem po domově a probouzím se doma… Zvoní mi budík, jako obvykle ho zacvaknu, zavřu ještě na chvíli oči, naštěstí mi téměř okamžitě zvoní druhý budík, tak tedy oči zase otevírám, vypínám budík číslo dva a definitivně vstávám a automaticky odcházím do koupelny. Mysl mám po ránu jako obvykle [...]
Medvědí jeskyně je docela blizoučkou, takže tam dorážíme ještě za světla. Vlastně jeskyně není úplně do správné slovo… totiž skála široko daleko žádná… jde o obrovskou díru obrostlou kořeny jednoho stromu… těžko říct co zde bylo dřív, zda strom se zajímavým kořenem nebo vchod do… brlohu – to je to správné slovo – a strom [...]
Trochu zvláštní téma pro tyto mé dny… I když možná to bude tím, že za posledních pár týdnů jsem sehrála značné množství šachových partií z celkového počtu šachových partií za můj život…. A prohrávám… často… tedy vlastně vždycky :D A přesto bojuju pořád znova… kamarádům co mě poráží, jak na běžícím pásu tvrdím, že vlastně prohrávám [...]
Udiveně zjišťuju, že v kuse klušu už pár desítek minut za „svým“ vlkem a to zcela bez námahy… sice hlasitě funím, ale jinak všechno v pohodě… vlastně, když nad tím tak přemýšlím tak to není zas strašné funění… Užívám si, že se na nic nesoustředím… myšlenky hlavou volně plynou, nezastavují se… je to jako řeka. Stejně jako [...]
Tak mám teď takovou epizodu života, ve které se mě různé situace snaží naučit, že člověk nemá co ztratit, pokud se zeptá. Není co ztratit, protože když se nezeptám tak mám totéž, jako když druhá strana odpoví ne a když odpoví ano, mám vlastně to, co chci. Zdánlivě na tom nejde prodělat. Vlastně veškeré okolí [...]
