O autech se mi kdysi zdávaly sny, za bdělého stavu jsem snila o tom až budu moct řídit. Všem svým autům jsem soukromě dala jména.

Teď mám Zebru. Proč zrovna zebra? Asi že to je takový pruhovaný stepní osel… step je taková skoro poušť = skoro nouze, osel = tvrdohlavý soumar. To by celkem sedělo… Zebra je kombík. Krátce po pořízení Zebry jsem v zoo koupila přívěšek na klíče se zebrou… hned jsem věděla, že to je na klíč od auta. Totiž moje auta mívají na klíči nějaký osobitý přívěšek.

Tenhle úvod píšu proto, aby bylo jasné, že moje auta mají v mém životě jaksi intimní místo nebo roli. I když si Zebry moc nevážím je moje a něco jsem s ní už zažila… A musím říct, že jako správný soumar i přežívá mé, ne zrovna vzorné, zacházení a zvládá fungovat i tehdy, kdy už by kdejaký plnokrevník padl. Takže auta v mém životě jsou velmi významnou součástí. A proto mě jednou napadlo, že je zajímavé, že problémy mých aut korespondují s problémy mými.

Tak třeba…

Redbull tomu tekla palivová nádrž a upadlo zadní kolo… v té době jsem měla do kapsy hodně hluboko… a kolo? No to je vlastně dost vtipný… už to nemohlo unést? V té době to doma bylo fakt těžký… nicméně osamostatnění se konalo až po pár letech…

Kadet… shořel… závada vlastně byla v tom, že aniž by to od něj někdo chtěl, rozhicoval se na plný výkon…posádka (já a ségra) to neunesla a zdrhla a rozhicovaný Kadet chytnul od suché trávy… No… období asi nesedí úplně, ale možná to bylo varování do budoucna… nepochopené… i když možná to i sedí… ale v té době jsem o tom propojení s mými auty ještě nic nevěděla. To už je fakt dlouho… zato ale mám super historku do hospody 😉 (nepsala jsem už o tom? Cože už několikrát? 😀 )

Gryf… moje milované letadlo…. Nebrzdilo… tedy brzdilo výborně motorem, ale brzdy moc nefungovaly… jaká to náhoda, že to bylo moje nejproduktivnější období dosavadního života? Taky mu dvakrát odešla spojka… jaká to náhoda, že ta doba je poznamenána nyní nepochopitelnými hádkami a usmiřováním s nejlepšími přáteli? Na druhou stranu bylo to velmi stabilní a bezpečné auto, výkonné a taky trochu drahé na provoz… to odpovídá… Po Gryfovi se mi stýská… s ním jsem se nerada loučila… a ani jeho přívěšek na klíče – limitovaná edice – mi nezůstala… Hladkou kapotu nerezového malého Ferrari občas skoro znovu cítím v prstech…

Modrý Blesk… strašně žral olej… od začátku až do konce… a ono ne náhodou to byla doba, kdy se mému srdci i duši tragicky nedostávalo tolik potřebného pochopení a citu. Mé srdce byla obrovská díra, ve které mizela všechna má životní energie… Taky se pak začal tragicky přehřívat zrovna v době kdy jsem přestávala mít energii na cokoli… Blesk se nejmenoval náhodou byl to malinký sporťáček a já ho po cestách honila hlava nehlava… tak jako sebe… Najezdil se mnou snad nejvíc kilometrů za nejkratší dobu.

A teď zpátky k Zebře… auto bylo koupeno kvůli výbornému stavu motoru… proto si neumím vysvětlit jinak, než nějakou souvislostí se mnou, že se nějak stalo, že mu náhle začal odtíkat olej z motoru neopravitelnou dírou ve vaně… zrovna v době, kdy moje srdce krvácelo po jedné ráně za druhou… Autu stačí vyměnit vanu… se mou to bylo a je složitější… nicméně výměny v tomhle směru taky fungují. Taky v té době mi vytekla brzdovka, teda chci říct Zebře…. Jen tak z ničeho nic… ale zrovna v době, kdy jsem se zbláznila a řítila neznámo kam, hledala jsem odpovědi a bylo potřeba se uvolnit což jsem dělala tak nějak od zdi ke zdi… Krátce na to se Zebře ulomilo zadní kolo (neupadlo úplně, tak jako Redbullovi ale myslím že to bylo to stejné kolo… na straně řidiče)… v té době toho na mě začínalo být nějak moc… zdálo se, že by všechno mělo být ok, ale nějak to zevnitř rezivělo… mému životu takto znatelně upadlo kolo o dva měsíce později… V zimě jsem opravila celou přední nápravu – tlumiče, pružiny, čepy na řízení… Tou dobou jsem změnila řízení pracovního času – stala jsem se autonomní… taky jsem dala do pořádku spoustu svých osobních záležitostí… tak nějak jsem vzala do svých rukou volant svého života. No a před pár dny jsem také konečně přešla od úvah k činům a konečně si začala kupovat správnou velikost podprsenek… (všem kdo to slyší už po stopáté se omlouvám… ale pro mě je to fakt objev 😀 Ááách není nad to oblíkat si správnou velikost…)

No a teď má Zebra naprosto odrovnané brzdy na zadních kolech od toho, že zůstávala zatažená ruční brzda… Přemýšlím, co to asi znamená. Je fakt, že se už delší dobu cítím trochu jako bych jela se zataženou ruční brzdou… No taky má Zebra docela dost problémy s korozí snad úplně všude… a to už mě pěkně děsí…

Zebra pomalu dosluhuje… tohle stoprocentně bude její poslední návštěva kontroly technické způsobilosti… Takže snad abych si konečně koupila nějaké pořádné auto… Můj zájem se zcela nepředpokládaně přesunul od sporťáků k SUV. Že bych snad toužila po spolehlivosti a stabilitě víc jak po vzrušení?  Jako i v letech minulý mám naprosto jasno, co by mělo mít a umět… 😀 Snad se na rozdíl od let minulých tak i stane… Myslím, že budu nutně potřebovat navštívit zoo a stánek se suvenýry u nosorožců… Teda pokud nepotkám nějakou krásnou Ameriku… to budu v… no sedmém nebi 😀

Všem autům, která nebyla moje nebo se v mém životě objevila příliš krátce se omlouvám, že nejsou zmíněna…. Ani na vás, ale nezapomenu. Jsou mezi nimi i takové legendy jako „Zelená láska na jednu jízdu“…. Ach to ale byla jízda! Tak jsem neletěla ani s Gryfem. Láska si zasloužila zažít to, že může být neporaženou královnou silnic… Tak jako já… byla to součást uzdravování i zbláznění… 🙂 Ehm… Lásce krátce na to odešla převodovka… uhmm… ehmm… Lásko bylo mi to líto, ale i tak to stálo zato.