Tohle je příspěvek o mojí vlastní zkušenosti, která mě dovedla k jinému stravování… postupně, ale teď už tak jinému, že se to těžko vysvětluje pár slovy, protože i přesto že je to naprosto jednoduché, tak lidé se zažitými návyky si to zkrátka neumí vůbec představit a mají pocit, že nic nejím… Což je nesmysl, sním toho objemově často více než oni, a někdy i energeticky.

Jak to začalo? Bylo mi kolem třicítky, jedla jsem normálně, řekla bych, že ani ne nějak zvlášť nezdravě tedy na místní poměry… ALE. Můj komfortní život se scvrkl na jeden týden v měsíci, kdy mi bylo jakž takž dobře… protože v období menstruace mi pravidelné silné bolesti způsobovaly mdloby, v období ovulace, mě trápily bolesti vaječníků, pak přišlo PMS… jen asi týden po menses byl jakž takž ok. Brala jsem to tak nějak, že je to jaksi normální… i když podvědomí už trochu bilo na poplach, protože před deseti lety to takhle rozhodně nebylo.

Další věc, která mě „zničeho nic“ začala trápit, byly problémy se žlučníkem (nebo možná i se slinivkou, na žádném vyšetření jsem nikdy nebyla). Nejdříve to byly bolesti v oblasti pravého podžebří po mastnějších jídlech… celkem mě to přinutilo výrazně omezit smažené – čímž se to mírně zlepšilo, pak, ale jednoho dne přišla silná bolest, taková, že jsem mohla jen ležet nebo se pohybovat v předklonu… bála jsem se, ale sanitku jsem nevolala, tak nějak jsem to chtěla na chvíli odložit… a měla jsem štěstí (v žádném případě tento postup nedoporučuju) pravděpodobně žlučový kamínek, najednou vypadl ze žlučovodu, když jsem se násilím narovnala… tedy bylo prostě cítit, že něco odněkud vypadlo. Okamžitě mě přestalo všechno bolet a bylo mi dobře.

Už nikdy jsem nechtěla tento stav zažít, a proto jsem v práci přestala chodit do restaurace s klasikou a začala navštěvovat jen a pouze vegetariánskou restauraci REBIO. Popravdě ne vše mi tam chutnalo… Ale hrozně moc mě přitahovaly čerstvé saláty ať už ovocné nebo zeleninové… v REBIO to chodí tak, že si sami naberete, čeho kolik chcete a u pokladny vám prostě zváží talíř – všechno je za stejnou cenu. A já si často začala dávat téměř jen saláty… celerový, z červené řepy, ovocný, mrkvový, z čínského zelí… často jsem prostě chtěla ochutnat všechny, co měli v nabídce a strašně moc mi to chutnalo, mnohem víc než tepelně upravená – mdlá zelenina.

Trvalo to asi půl roku, kdy si mé tělo říkalo o tento typ stravy. Pak mi to přestalo stačit a postupně jsem se vrátila ke konvenčnímu stravování, ale úplně bez smaženého. A kupodivu se vůbec nevrátily příznaky problémů se žlučníkem. Během toho půl roku jsem si v REBIO i přečetla pár článků o zdraví, koupila jednu knížku a začala přemýšlet o běhání…

Na bolesti při menstruaci strava zatím neměla vliv a na doporučení gynekologa jsem tento „problém“ začala řešit hormonální antikoncepcí… která problém překrývá – neřeší, což jsem tušila. Bála jsem se, a proto mi gynekolog nechal udělat testy na genetiku, zda mám vlohy pro vznik trombózy. Neměla jsem, to mě trochu uklidnilo. HA zabrala výborně – vážně jsem si oddechla a můj život se z jednoho týdne v měsíci rozšířil najednou na 3 – 4 týdny plnohodnotného života. HA jsem brala asi dva roky… vysadila jsem ji z toho důvodu, že mě pravidelně začala bolet hlava a celkově jsem měla pocit, že se v mém těle neděje nic dobrého… byly to takové malé náznaky, které zpětně už nedokážu přesně popsat.

V průběhu těch dvou let jsem postupně objevila spoustu věcí vzhledem ke stravě… k povědomí o vitariánství mě dovedl zájem o alternativní stavby a o přírodní zahrady, tak nějak logicky k soužití s přírodou, které mi přijde a vždy přišlo jako jediné správné, patří i přírodní strava… byla jsem překvapená, že takový směr existuje a téměř okamžitě jsem pročetla knížky od Normana Walkera… bylo to neuvěřitelné… ale zároveň logické. Následně jsem narazila na několik článků o škodlivosti mléka. Tomu, že způsobuje zahleňování, jsem z počátku vůbec nevěřila a to ani přesto, že jsem měla hodně vysokou spotřebu papírových kapesníků… Ale články mě přesvědčili minimálně o škodlivosti UHT a tak jsme doma ze dne na den přestali pít krabicové mléko… pak už to šlo docela rychle… káva bez mléka mi nechutnala, rostlinná mléka mi v ní taky moc nechutnala… takže jsem postupně zrušila svůj ranní kávový rituál… tušila jsem, že ten rituál souvisí s mojí každodenní odpolední únavou… a ejhle po nějaké době odpolední únava zmizela! Po pár měsících pouze bez krabicového mléka (vypili jsme ho fakt hodně… určitě kolem 0,5 litru na osobu a den), zakysané mléčné výrobky jsem v jídelníčku měla stále, a už jsem na sobě cítila, že s tím zahleňováním to bude pravda… ovšem trvalo to ještě pár dalších měsíců, než jsem si koupila poslední jogurt.

Zároveň přicházely poznatky o lepku… vyřadila jsem postupně bílé pečivo… a když jsem si ho pak občas kvůli chuti nebo z nouze koupila, bylo mi fakt těžko, takže jsem ho vyřadila definitivně… nahradila jsem ho nejdříve celozrnným pečivem a to pak postupně různými kašemi, müsly apod.

V té době jsem stále byla závislá na čokoládě (dvě tabulky denně bez problémů, i když takovou zásobu jsem doma obvykle naštěstí neměla). Nicméně při zkoušení různých rostlinných mlék jsem zjistila, že chuť na čokoládu jde někdy kompenzovat mákem. Souviselo to jistě i s vysazením mléka, takže si tělo říkalo o jemu známou formu vápníku. A to mě asi vedlo k tomu prozkoumat vápník a jeho potřebu v těle… něco jsem už věděla ze školy, něco z výživy koní a se všemi zjištěnými informacemi do sebe zapadlo…

A tady se vracím, k mým menstruačním bolestem – po pár měsících bez HA se tělo začalo vracet do svého stavu před začátkem užívání a bolesti přišly znovu… Tentokrát jsem nechtěla brát ibalgin a tak jsem začala přemýšlet… a průzkum nedostatku vápníku odpovídal mým problémům, takže jsem si začala přidávat mák do svých ranních kaší… pravidelně jednu až dvě lžíce, přes den nějaké mandle a ono kupodivu to pomohlo… ne rychle, ale po dvou měsících se bolesti zmírnily tak, že ibalgin nebyl potřeba a dalo se to vydržet i bez něj.

To mě povzbudilo v pátrání po zdravé výživě… a tak jsem si začala studovat různé směry i když vnitřně jsem cítila, že vitariánství je tak nějak správně, je to prostě logicky správná cesta v souladu s přírodou… makrobiotika mě zklamala tím, že všechno vaří, i když i v tomto směru stravování se dá najít mnoho užitečných drobností, ale vysvětlení proč všechno vařit jsem nikde nenašla a tak jsem postupně zaměnila nejdříve své ranní kaše za ovocné saláty a pak najednou jsem začala namáčet oříšky, protože inaktivace inhibitorů byla tak logická, navíc jsou tak mnohem chutnější a není po nich tak těžko…

A pak už to šlo ráz naráz… jak člověk jednou porozumí, co mu tělo říká, už k němu neumí být úplně hluchý… všechny moje předchozí zkušenosti se propojily s fakty a zkušenostmi, které jsem četla ve fórech, v raw skupinách na facebooku a já prostě zvyšovala objem živých potravin na úkor průmyslových, až jsem jednoho dne zjistila, že v obchodě mi stačí nakupovat pouze v oddělení ovoce a zeleniny. Kupodivu sama od sebe zmizela moje závislost na čokoládě a to jsem se jí několikrát marně snažila zbavit…

A co mi to přineslo – první měsíc jsem zažila neskutečný příliv energie… začala jsem běhat… tak nějak jsem musela, prostě ta energie mě k tomu nutila, úplně zmizely menstruační bolesti a všechny bolesti spojené s menstruačním cyklem, výrazně se snížily výkyvy nálad PMS (ale to má i další důvody). Výrazně se mi zlepšila kůže, zmizely drobné vyrážky a postupně i akné.