Náhubek

Něco co většinu lidí vyděsí ještě více než pes sám… lidi, až na čestné výjimky, tak nějak předpokládají, že pes má náhubek, protože kouše (do lidí samozřejmě). A tak se ho bojí ještě více… Aspoň taková byla moje zkušenost. V poslední době už se to přelévá na trochu opačnou stranu a tedy zlý je pro některé určitě ten pes, který náhubek nemá…

Zvláštní, nikdy jsem náhubek nepoužila kvůli tomu, že by můj pes byl zlý… přesto všichni mí psi musí být povinně na něj zvyklí. Zvyklí do té míry, že se s ním chovají jako by jej neměli. A jak toho dosáhnout si popíšeme dále.

Nejdříve ještě krátce, kdy se vám to bude hodit.

1. Vůbec nejčastější můj důvod je zabránit mým psům, aby posbírali kde, co všechno najdou… ne že by to stoprocentně fungovalo (tekutiny a kaše projdou), ale třeba celý rohlík, nebo celý špekáček ne.
2. Hromadná doprava – nikdy nevíte, kdy budete potřebovat a učit to až stojíte na zastávce ještě třeba poprvé je opravdu katastrofa pro psa, vás i okolí.
3. Někdy pokud potřebuju zasáhnout do velkého sebevědomí jedince je to dobrá cesta… vzhledem k vám i vzhledem k okolí.
4. Bezpečnost – teď nemyslím lidí, ale ostatních zvířat. U sebevědomých jedinců jde i o ostatní, byť třeba nevychované, psy. U všech se může stát, že něco uloví. Náhubkem zranění nemůžete úplně předejít, ale výrazně ho zmenšíte.
5. Pocit okolí v hustě zalidněných oblastech a to je někdy vůbec nejdůležitější.

Jak na to, aby psovi košík nevadil.

Zásada první – správně padnoucí košík psovi nevadí, možná je mu zpočátku nepříjemný, ale to je mu zpočátku i obojek.

• Košík zásadně vybírejte takový, co drží tvar. Tedy plast nebo kov. Jde o to, že psovi vadí, ostatně i vám by to vadilo, když se mu něco dotýká jeho čenichu, pysků, brady… nedej bože, aby mu tiskl pysky k zubům (utažený medvěd), tlačil na nosní chrupavku (dusí ho to) nebo se různě krabatil. Uvědomte si prosím, že pes se orientuje nejvíce čichem, kolem čenichu má hmatové fousy… pokud mu to všechno něčím připlácnete je to, jakoby vám někdo nasadil klapky na oči. Vadí mu to, je dezorientovaný a snaží se toho zbavit.
• Velikost košíku by měla být taková, aby v ní pes mohl pohodlně otevřít tlamu – to proto, že jazyk je kromě polštářků na tlapách, jediné místo na těle psa, kterým se může ochladit. Pokud mu to znemožníte na příliš dlouhou dobu, může i zkolabovat z přehřátí. Tedy když otevře tlamu, neměla by se spodní čelist dotýkat košíku. To mimo jiné znamená, že s košíkem pes může pohodlně štěkat, pít a pokud možno měl by i zívnout (ale to málokdy najdete v nabídce). Po stranách by měl zůstat prostor asi na palec z každé strany… u obřích plemen přiměřeně větší, u malých může být trochu menší, totéž před nosní houbou. Lícnice by neměly být příliš těsné – nepříjemně pak tisknou čelistní kloub. Pozor aby nezasahoval a nedráždil oči.

Zásada druhá – náhubek nerovná se trest.

• V začátku zvykání naopak potřebujete, aby si pes spojil náhubek jen s příjemnými věcmi – výhodou je, že se nebude bránit jeho nasazení, naopak i těšit a to vám značně usnadní manipulaci v krizových situacích.

A teď se tedy můžeme pustit do samotného nácviku.

• První skutečný pokus udělejte doma. Vezměte si lákavé odměny, a nabízejte je psovi přes rozepnutý košík – cílem je aby sám strčil čumák do košíku a sám ho mohl, kdykoli vytáhnout. Zjistí tak, že mu nehrozí žádné nebezpečí.
• Další fází je ukázat mu, že i když mu náhubek nasadíte, nezůstane mu navždycky. Tedy až se vůbec nebojí v první fázi, opatrně mu náhubek připněte… obvykle jde přetahovat zapnutý přes uši – nemusíte s tím pak dlouho laborovat. Psovi se to pravděpodobně nebude moc líbit, přesto jakýmkoli způsobem upoutejte jeho pozornost, a jakmile se začne soustředit na vás, náhubek hned sundejte. Je možné, že v tuto chvíli se ho začne trochu bát, pokud ano zopakujte fázi jedna. A následně opakujte fázi dva tak dlouho, dokud není po nasazení náhubku v klidu. Tedy nasadit, pozornost na vás, sundat. Tím se naučí, že náhubek není nic strašného a vy sami ho osvobodíte.
• Na další fázi potřebujete situaci, ve které víte, že pozornost psa bude zaměřena jinam na něco pozitivního. Využívám coursing – pes se těší a skoro nic nevnímá, nebo vášnivou hru s jinými psy – pes se soustředí na interakci s ostatními psy. Důležitý je, aby byl v situaci silný rozptylující pozitivní prvek. Nasaďte náhubek, jak máte už nacvičeno a psa vypusťte k vámi zvolené aktivitě. Po skončení aktivity můžete dle chování sundat ihned nebo minutku nechat – například při následné procházce a pak sundat. Náhubek je důležité sundat dříve, než se ho pes začne sám zbavovat. Pokud se to nepodaří, nikdy nesundávejte dřív, než to přestane dělat a zaměříte jeho pozornost jinam.

A to je v podstatě celé, pak už jen prodlužujete intervaly… podle povahy psa můžete různě kombinovat metody a intervaly – chce to trochu citu.

Poznámka k obrázku – náhubek je malý, ale není to úplná tragédie… Správnou velikost náhubku jsem na volně použitelných fotkách prostě nenašla 🙁