Na úvod pár vět jak se ke mně Tagoror dostal a kdo to je.

Koncem září 2015 jsem napsala několik článků o svých zkušenostech s bázlivými psy. V reakci na tyto články se mi ozvaly kamarádky z adopční organizace pro kanárské podenky z Lanzarote odkud mám i svého Azíka. Budu parafrázovat kamarádku Janu: „Raduš, potřebovaly bychom se poradit, máme takový případ…“

No a tak jsme se nakonec dohodly, že Tagouš bude na dočasnou péči u mě. Totiž hledaly mu zrovna nový dočasný domov a k tomu se zdálo, že se pes hůře adaptuje na prostředí v domácnosti. Zájem mě potěšil, o dočasech jsem přemýšlela už delší dobu a navíc to byla výzva. Takže 17. 10. 2015 mi tohoto milouše dovezla kamarádka.

Podle toho jak jsme spolu mluvily s minulou dočasnou paničkou a holkama co organizovaly jeho převoz, jsem věděla, že by měl být plachý, problémy s čistotou – nechtěl se venčit venku a i po dvou měsících očůrával doma stěny, gauč, nábytek. Za cizími lidmi se nechal nalákat po delší době na piškot. Na pozemku doma se bál i sušáku a štěkal na něj. V minulém dočasu byl ve smečce několika jiných psů, chrtů. Bojí se mužů. Nicméně na psí akci (sen zvířat) byl naprosto ve svém živlu a nechal se okolím mazlit, působil nebojácně.

Den první – diagnostika.

Tak jsem byla zvědavá, co vyskočí z auta. Klučík celkem překvapil… pozitivně. K překvapení mě i Verči na moje zavolání za mnou přišel se očichat a nechal se pohladit, obezřetně ale nebojácně. Nechaly jsme ho pobíhat s vodítkem po zahradě, další překvapení pro mě – naprosto všechno očůrával a to velmi sebevědomě s vysoko zvednutou nohou, zdravě zvědavě všude šmejdil a čichal (na pozemku je doma 6 psů a 6 koček) Na zavolání vždy radostně přibíhal pro odměny, celkem nebojácně i mezi ostatní psy, dokud se po něm neohnala Jane. Seznámení s mými psy proběhlo naprosto bez problémů, až na jednu Janinu žárlivou scénu.

Doma jsem Tagoušovi připravila pelech ve velké kenelce – obří… čekala jsem většího psa. Ale aspoň se tam nebude tísnit. Moc se mu nelíbila ani samotná spodní část natož pak i se střechou tak jsem mu nechala prozatím jen vanu, než si zvykne. K přesvědčení, že je to bezva místo jsem využila žvýkací kost. Myslím, že v tu chvíli, kdy kost dostali i Azík s Jane a uměli by pochopit, že Tag je příčinou tak by ho začali chvalořečit 😉

Vysvětlování gauče

Tagouš byl zvyklý spinkat na gauči, takže se mi tam pořád cpal… U mě mají psiska zákaz, od té doby co máme zahradu… nebavily mě ty neustálé bahnitě packované vzory 😉 Navíc pokud si na můj malinkatý gauč lehne i jen jeden pes a roztáhne se tak už se tam nikdo jiný nevleze, ani já…

Několikrát jsem ho z gauče zase vzala dolů a nechala ho, jestli si problém vyřeší sám, tím, že si vleze na svoje místo v kenelce… Moc tomu nerozuměl, takže nakonec jsem mu s tím trochu pomohla a ukázala mu, že tam může zase jít – vadilo mu nejdříve trochu to ohraničení prostoru. Ale nakonec si úlevně lehl a usnul. Před tím ještě stihl mírně zdrženlivě prozkoumat celý můj 1+kk byt a byl přistižen u značkování gauče… což jsem si zadala jako úkol č. 1. Tak uvidíme, jak rychle to pochopí.

Syndrom zvaný útulek

Když je nervózní, pohybuje se v kruhu o průměru tak 1 – 2 m. Jako by měl kolem sebe kotec – celkem typická porucha chování z útulku. To časem v normálním životě vymizí a bude se to objevovat v krizovějších situacích. Tedy po bytě mi celkem podivně kroužil sem a tam. Čas od času si svoje kroužení nechal přerušit nabídkou pohlazení. A nakonec to vypadá, že trochu pomůže jen připnuté vodítko, které ho nechám tahat i doma…… jak si na něj občas šlápne, tak ho to probere…

Socializace se psy v pořádku

Moji psi ho obezřetně sledovali a občas vyhnali ze svojí blízkosti – celkem normální chování k vetřelci. Nicméně, venku na zahradě, když jsme se šli seznámit se sousedkou a jejich vlkodavicí, tak už to bylo jiné. K sousedce trochu váhavě přišel, ocas nestažený. Takže na zásadní bázlivost to u něj nevidím. S vlkodavicí si hned padli do oka a na to se strhla radostná honička i s mými psy. Takže, co se týká soužití s psisky, bude to dobrý. Na zavolání nebo zapískání reaguje celkem dobře a domů se hrnul jako by tam bydlel odjakživa.

Při pití z misky jsem mu utírala packy od bahna a naprosto bez problémů. Doma pak zároveň s mými psy běhal od dveří k oknu s ocasem nad hřbetem a pozorně vyhlížel co je to za vyrušení – to když se vracela sousedka domů.

Na zahradě kupodivu ani příliš neštěkal na kolemjdoucí, za to štěkal hravě na vlkodavici 😉 Štěkání na sušáky a podobné strašáky se nějak neodehrávalo.

Konečná diagnóza

Tedy závěr je, že nejde o skutečně bázlivého psa. Určitě potřebuje získat správné návyky, které v útulku získat nemohl, jako je čistotnost. Potřebuje pochopit svět, do kterého se dostal, a ve kterém musel být z počátku jak Alenka v říši divů. Je obezřetný, ale nic vážného. Je jako všichni podenci zejména kanárští citlivější vůči tlaku nebo hustější atmosféře… takto citliví psi bývají přirozeně více nedůvěřiví k mužům, ale ani větší citlivost u něj nevidím jako příliš výraznou.

Večer se na něj přišli podívat sousedi a to se teda bál… soused je docela vysoký chlap. Tak jsme to udělali jinak a šli jsme my k sousedům… a to se zase hrnul dovnitř, byl naprosto fascinovaný kočkama a nakonec se nechal přesvědčit i od souseda a vzal si od něj dobroty a nechal se trochu hladit… Jen vlkodavice se velmi rychle odmilovala, protože na její páníčky jí nikdo šahat nebude! 😉

Akorát mi teď nějak nechtěl jít spát 😀 Asi, že na něj zaútočily konvičky na zalívání, jak kolem nich kroužil… ale nakonec padl.