To jsme tak jako obvykle seděli s mužem u snídaně. Já na obvyklém místě zády k oknu, on na obvyklém místě, naproti mně, s výhledem z okna za mnou. A jako už mnohokrát se naše ranní debata od politiky ve světě stočila ke stromu, na který vidíme z okna. Diskuzi vedeme už několik měsíců po sobě, diskuze dokonce přečkala zimu. Na podzim jsme si všimli, že strom ve výhledu zřejmě umírá nebo už umřel podle mě. Po zimě jsme plni očekávání vyhlíželi, zda obroste či ne. Jaro už bylo v plném proudu, takže zda je akát živý či mrtvý muselo být podle všeho naprosto zřejmé.

Uviděla jsem ten mužův pohled za mě z okna ven a věděla jsem, že opět uslyším tu větu: „Tak není úplně mrtvý, na spodních větvích má listy.“ Otočím se, kouknu na totálně suchý strom a jako už mnohokrát si říkám: „Hm, že by neviděl, že ty zelené větve jsou od jiného stromu?“ a nahlas řeknu: „Vždyť je úplně suchý!“ A tak jsme se přátelsky přeli o strom jako už mnohokrát. Já bych opravdu ráda věřila, že žije, ale vidím mrtvý strom, tak přece nebudu sobě ani druhým říkat nějaké milosrdné lži.

Tentokrát jsme to nezamluvili a došlo to tak daleko, že povídám: „Tak se vsadíme. Já říkám, že je mrtvý. A půjdeme se podívat zblízka.“ Chvilku jsme vymýšleli o co se vsadit, což by skoro bylo na samostatný článek. Nakonec to byla jako obvykle čokoláda, které máme malou zásobu v krabici ve skříni. Vrhám poslední pohled na mrtvý akát, v duchu vrtím hlavou nad tak snadnou výhrou. Můj muž tu myšlenku dokonce vyslovil nahlas, že tak snadno ještě sázku nevyhrál. Oba nechápeme.

Vyšli jsme před vchodové dveře a muž se zarazil, podívá se na mě a říká: „Hm, o kterém z těch stromů se bavíme?“  Já na to: „O tom suchém přece.“ Dívám se před sebe a začínám se smát: „O tom vlevo.“  Přede mnou byly akáty dva. Ten, o kterém jsem celých několik měsíců mluvila já – suchý a mrtvý a ten, o kterém celou dobu mluvil muž, s několika uschlými pahýly nahoře v koruně.

Čokoládu jsme si rozdělili. A další dva dny se bavili tím, jak máme ze stejného okna, sedíce u stejného stolu naproti sebe, každý úplně jiný výhled. Můj muž se naklání ke mně, aby viděl, co přesně vidím já a já si chodím stoupnout za něj, abych pochopila, že „můj“ suchý akát ze svého místa nikdy neviděl.

Výsledkem příběhu, který se opravdu stal není nic jiného než ověření prosté pravdy. I když si myslím, že přesně vím, co druhý vidí, myslí, cítí nebo chápe, můžu se naprosto mýlit. Tak pozor na rychlé i pomalé rady a soudy! Někdy jsou věci úplně jinak. A někdy mají obě strany pravdu, i když tvrdí naprostý opak.  A další poučení je, že často vidím jen okno, tedy omezený výsek celku.