O důvěře jsem už psala tady: Do-víra, ale dnes to bude z jiného úhlu pohledu.

Důvěra – slovo, které má v dnešní době někdy až negativní přídech… „Je příliš důvěřivý“, nebo „Nesmíš hned všemu věřit.“, „Důvěřuj, ale prověřuj!“ To slyšíme často a je nám to „důvěrně“ známé. Jen to z nás dělá osamocené chudáky… Samozřejmě někdy je naprosto namístě nebýt naivní, ověřit si fakta a nevrhat se do všeho pohlavě… ALE jak daleko v tom zajít? Nestává se nám příliš často, že ověřuje i fakta co nám říkají naši blízcí a snad ani ne proto, že bychom si mysleli, že nám chtějí ublížit, ale možná si říkám, co když se nechali napálit? A tak se nám děje to že všechny mosty z našeho nitra, všechna záchranná lana vědomě odstřiháváme a ve skutečnosti nedůvěřujeme ani našim blízkým a v konečném důsledku už pak ani sami sobě – protože co když my sami jsme se nechali napálit, někým chytřejším? Přece když se to mohlo stát Pepovi a to není žádný hlupák, tak se to může stát i mě.

Tak a v tuhle chvíli je na místě otázka, se kterou se naše podvědomí krčí v koutě zatlučeno řadou vědomých argumentů…otázka: „NO A CO?“ Prozradím vám odpověď na většinu případů: „NIC!“

A přesně tak to je ztrácíme-li důvěru v naše blízké, ztrácíme postupně důvěru i sami v sebe a ocitáme se v jakémsi vzduchoprázdnu, kdy pod nohama naší duše není žádná pevná zem… pak už je jen otázka času, kdy začne náš pád do hlubin marnosti.

Proč? Proč jen se nám to děje? Jsou opravdu všichni kolem nás tak zlí, hloupí a nedůvěryhodní? Jsme takoví i my sami? NE a ještě jednou NE. Zlých opravdu zlých lidí je ve světě velmi málo. Existují, ale není moc pravděpodobné, že přímo ve vaší blízkosti. Dovolme si přiznat, že na to jsme moc obyčejní. Ovšem lidé, kteří se chovají zmateně zle, se kolem nás vyskytují a pravděpodobně i docela často… jak takový zmateně zlý člověk asi vznikne? Pravděpodobně se mu někdy stalo něco velmi zlého, i když neúmyslně, pravděpodobně nevěří nikomu kolem a možná už ani sám sobě a možná už dokonce se propadá někam hluboko a není schopen ničeho jiného než kolem sebe jen kousat a kopat…

S nedůvěrou je to stejné jako s dobrem, o kterém jsem psala nedávno – šíří se. Šíří se jako lavina, je to dominový efekt nejen ve společnosti, ale i v nás samotných. Jestliže nás někdo zklame v jedné věci, automaticky přehodnocujeme vše, s čím je ten člověk spojený, následně přehodnocujeme vše, co souvisí s danou oblastí a nakonec můžeme dojít k tomu, že nikomu a ničemu se nedá věřit.

Jenže málokdo, když něco dělá a pokazí se to, to dělá schválně, opravdu. Jak často vy sami něco uděláte schválně špatně tak abyste někomu ublížili, zvláště pokud je to někdo vám blízký? Samozřejmě někdy se děje že se nám něco nepovede, někomu ublížíme… často se snažíme vysvětlit, proč se to stalo, i když to samozřejmě neomlouvá náš čin, chceme tím jen říci: „to nebylo schválně“… A zrovna tak to má i většina lidí kolem nás.

Navíc jsme různí, každý z nás má své vlastní osobité vnímání světa, svou vlastní mapu, kterou čte svým osobitým způsobem… pro někoho je důležité navštívit všechny hrady a zámky na jeho cestě životem a pro jiného naopak pohybovat se po nenápadných skrytých stezkách… tyto dva světy se někdy můžou ostře střetnout a vznikne tak konflikt, který ale ve skutečnosti, není konfliktem ale pouze nedorozuměním. Vidím to kolem sebe dennodenně… příjemce nemá potřebné vnímání světa jako ten, kdo sdělení vysílá… a to co je pro jednoho naprosto jasná ověřená a důvěryhodná věc se pro druhého stává nepochopitelným a neuchopitelným nesmyslem.

Přitom stačí přestat se zaměřovat na smysl sdělení a zkusit sledovat energii sdělení, důvěřovat druhému, že to co říká nebo dělá, dělá v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím. Zůstane nám tak pevná půda pod nohama naší duše, i když se třeba později ukáže, že sdělený fakt byl chybný. Neznamená to nic víc než, že je potřeba upravit trasu naší životní cesty, ale i špatná cesta nás mohla něco naučit.

Začněme tedy od sebe, důvěřovat sami sobě. Důvěřovat, že můžeme sami sebe odevzdat do svých vlastních rukou. A pokračujme pak dále k našim blízkým, důvěřujme jim, důvěřujte tomu, že to co dělají myslí dobře. Bude se nám pak mnohem lépe žít a navíc dominový efekt funguje i opačně… jestliže my sami budeme důvěřovat sami sobě, budou nám důvěřovat i naši blízcí, a pokud my začneme věřit jim, začnou si věřit i oni sami a tak dále a tak dále….

Svět lidí, kteří si navzájem důvěřují, je krásný a i přes nedokonalosti a nedorozumění, která nepochybně vznikají, se v něm lépe a snadněji žije… hlavně nám samotným se sebou.

Bojuju s tím dnes a denně… všechno si ověřuju… ale snad už jsem na dobré cestě, zdá se, že místo ověřování sama sebe, si sama sebe začínám uvědomovat. Nebojte se toho je to skvělé, má to obrovskou sílu. Dovolte si důvěřovat sami sobě!