Třináctka

//Třináctka

Třináctka

Číslo šťastné či nešťastné – jak pro koho… číslo nedělitelné ničím jiným než jedničkou a samo sebou… A jméno jedné magické kočky. Ano kočky. Drobounké chlupaté kočky, s naprosto vědoucíma obrovskýma očima.

Kočka mých kamarádů, u kterých jsem trávila velmi příjemný víkend. Třináctka přispěla velmi. Totiž ona ví! Ona umí opravovat lidi. Je to naprosto neskutečná věc, se kterou jsem se v takové formě ještě nesetkala. Kočka, se kterou jde opravdu mluvit. Prostě Třináctka – opravdová kočka. Vůbec se nedivím, že kočka je v mnoha kulturách považována za duchovní zvíře.

Popíšu více svoji krátkou příhodu. Alkohol mi nedělá úplně dobře… hází mě teď do více depresivní nálady, ale zkuste ve skupině dobrých přátel odolat výbornému rumu… 🙂 no jde to, ale asi jsem nechtěla odolávat. Hluboko v noci jsme zakončili naši debatu o … už ani nevím … znáte to 😉

Šla jsem si lehnout a deprese na mě pomalu lehala jako deka… bylo mi jasné, že jsem to prostě trochu přehnala… i když za normálních okolností bych byla v pohodě… už celkem vím, jak to vypadá a že se to dá přežít, ale prostě se to musí přežít.. nebo aspoň zkusit zaspat… což se mi ne vždy v cizí posteli daří… Takže s mixem těchto myšlenek celkem deka těžkla…

A v tu chvíli přišla… nebo bych spíš měla říct, přikulhala Třináctka. Třináctka je totiž zrovna nemocná a má antibiotika. Takže třináctka přišla až k mojí hlavě, polechtala mě zcela záměrně svým chlupatým ocasem ve tváři, to abych náhodou neusnula… přitiskla se mi k hlavě a… A zmizela moji depresivní náladu. Prostě TAK…jako lusknutím prstů. Nemohla jsem tomu uvěřit, takže jsem se na ni nevěřícně podívala, vědoucně mi můj pohled vracela a začala vrnět. Dostalo se jí ode mě pohlazení… a mnoha dalších po celou noc a další dva dny.

Rozhodla jsem se jí pak laskavost oplatit a šla jsem jí regulérně říct, že se může uzdravit, aniž by na to plýtvala svůj kočičí život, a trochu energie jsem jí zkusila předat pohlazením… Kulhavá Třináctka se bez rozmýšlení a bez kulhání rozběhla tryskem zabít mouchu… Tak asi to fungovalo… na chvíli. Syn mých kamarádů zrovna v tu chvíli šel za mnou, ale říkám mu, že teď mluvím se Třináctkou… Vzal to jako naprostou samozřejmost, děti taky vědí.

Je to jiné než se psem… pes je ve vašem smutku s vámi, ve vaší radosti s vámi. Někdy mě zkouší rozveselit, ale nikdy se mi nestalo něco podobného se psem… Kočky jsou jiné, ony vědí.

 

Foto: Markéta Wernerová

By | 2016-06-22T18:09:07+00:00 Červen 22nd, 2016|Ke zvířatům|2 komentáře

About the Author:

Prostě jedna bláznivá holka co toho má strašně málo na práci tak ještě ke všemu, jako terapii, píše svůj blogo-návod. Majitelka (zatím) dvou psů a jednoho koně. Programátorka. ;)

2 komentáře

  1. Lada 23.06.2016 at 13:12 - Reply

    Článek je to velmi pěkný. Osobní zkušenost – není nad ní. Racionální vysvětlení? Asi není.
    Jiří Suchý řekl o kočkách: “ Mohly by vládnout světu, ale nejsou blbé, aby si umazaly tlapky“.

    • Radka 23.06.2016 at 16:01 - Reply

      Díky. 😉 Racionální vysvětlení… mám teorii s vibracemi při vrnění a frekvencí, na které pracuje mozek 😀 Ale vzhledem k tomu, že z vědeckého pohledu stále nevíme co je třeba světlo nebo jak je možné, že funguje fotosyntéza (což souvisí) a to už to zkoumáme fakt dlouho, tak asi nemá smysl pátrat po racionálních vysvětleních… ony různé věci fungují, i když netušíme jak, takže podstatné je to spíš přijmout 🙂

Líbil se Vám článek? Napište mi to! ;)

%d blogerům se to líbí: