Ze svého dětství mám spoustu fotek nejdříve v chodítku, pak na kole – furtšlapu, pak na větších kolech… Chodítko jsem kradla svojí sestře, když ho používala o tři roky později než já… to už si pamatuju i svůj závodnický styl… doma to komplikovaly pouze prahy a na to jsem měla bezva systém jak je v nejvyšší rychlosti překonávat… pamatuju si to a dokonce o tom i mluvívají moji rodiče. Mám velmi ostré vzpomínky na úžasné chvíle v garáži se svým bratrancem, na chvíle, kdy jsem poprvé „řídila“ skutečné auto po poli… to mi bylo míň než deset a na pedály jsem potřebovala taťku. Pamatuju si na svoje utrpení, když na našem sídlišti probíhaly závody motokár a já je mohla tak akorát pozorovat z okna a na svoji radost, když jednu opravdovou dětskou motokáru měli spolužáci mojí ségry a já si do ní mohla jednou opravdu sednout…

Moje závodní kariéra na kole – jízdy zručnosti… rychlé sjezdy dům dětí neorganizoval, takže jsem si je organizovala sama… nejvíc jsem na kole jela myslím 63 km za hodinu… vyjet ten kopec trvalo asi deset minut a cesta dolů sotva minutu… navíc se na konci muselo brzdit, protože tam byla zatáčka… ale po několika pokusech jsem dokonce první půlku dolů i šlapala, abych co nejvíc zrychlila…. Něco jako helma bylo v té době dost sci-fi…

Kolo představovalo moji lásku k rychlosti i zručnosti a v dětství mi bylo náhradou koně a auta dohromady….

Taky si pamatuju, jak jsem v hodinách fyziky hltala princip spalovacího motoru… připadalo mi to geniální 😉 Pamatuju si na dokument o tom, jak Henry Ford začal vyrábět auta sériově. A pamatuju si sny v době, kdy jsem ještě neměla řidičák a velmi jsem jej chtěla… Byly to sny o závodění, utíkání policii a schovávání se… prostě takové filmové honičky, ve kterých potřebujete hlavně umět opravdu dobře řídit.

Učiteli v autoškole se moc nelíbilo, jaký stylem projíždím zatáčky… tedy hm no jak jinak rychle. 😀 Ale zas byl docela nadšený, že jsem si ráda vyzkoušela bez zábran pořádně jet na pětku… Měl pravdu, že v zatáčkách se rychlá jízda nevyplácí, jak se ukázalo později.

V technické části autoškoly jsem z řad něžného pohlaví vynikala a u zkoušek měl komisař stopl s tím, že jako holka toho zas tolik vědět nemusím.

A MĚL PRAVDU!

Dost dlouhý úvod na to co se snažím sdělit… Ačkoli jsem vždy měla pocit, že auta, mechanika celkově, fyzikální principy, vůně benzínu a podobné auto-moto záležitosti jsou mi blízké, tak je to vlastně lež. Nejsou. Rozumím základním principům, ale detaily typu stírací kroužky, lamely spojky a podobné téměř sprosté výrazy mě čím dál více obtěžují…

Zní to divně, že… Tak tedy u všech těchto mechanických strojů mi jde hlavně o to, aby fungovaly a to dobře… Jsem ráda, když vím jak se to děje, ale opravdu nemusím znát každý šroubek a jeho funkci… Dokonce ani tehdy, když si nadšeně zajedu sportovně potuněným saabem závod na srazu…

Dostávám se tím ovšem do jakési pasti… mým automechanikům často říkám správnými výrazy věci, ze kterých usoudí, že tomu rozumím… chyba… nerozumím a nechci, jen umím dobře zopakovat, co jsem někde slyšela….Umím dost dobře popsat co všechno se na motoru mého auta opravovalo, ale ve skutečnosti rozumím tak slovu motor… no dobře tak ještě válec… ale třeba ventil vím tak akorát že se brousí…netuším co to je, kde to je (v motoru jistě) a k čemu to slouží… ale vlstně se to vůbec nedá poznat… Dámy pokud nechcete skončit tak, že se vám pánové budou zdráhat skutečně poradit, prostě to nedělejte… vlastně pokud se nechcete dostat do pasti, jako já, kdy vám auto ani pořádně neslouží, ani mu pořádně nerozumíte, chovejte se řádně žensky… taková je prostě naše úloha u těchto strojů… s rychlou jízdou se to vlastně nevylučuje.

A popravdě řečeno, i když budete umět zaparkovat k obrubníku smykem, proč prostě nenechat si auto od někoho zaparkovat? Nejlepší dámský přístup k autům je ten, který popisuje vtip o blondýnce a sedmsetdesítce 😉 Nebo přístup ve videu níže 😉 Dobrá tak video je už dost nadsázka…

Tak tímto oznamuji, že přestávám kecat do toho, čím budu jezdit… Pánové vyřešte to prosím jednou provždy za mě… hlavně ať to jezdí… uznávám, že jako žena se na tohle prostě nehodím. Tedy alespoň na nějakou dobu to uznávám… Vlastně, když o tom tak přemýšlím… vyberte mi něco s tvrdším podvozkem a nižším těžištěm – ať to sedí v zatáčkách, a něco aspoň trošku výkonného… s malou spotřebou a nízkou pojistkou :D… A nebo mě prostě prosím vozte…

Děkuji Vám! 🙂