Navazujeme na článek Pozorování je věda
Teď když víme, jak řeči zvířat porozumět ještě potřebujeme vědět jak jim něco srozumitelně sdělit. Je to jednoduché a složité zároveň. Jednoduše napodobíme jejich řeč k tomu, abychom jim sdělili to, co si sdělují mezi sebou. Máme to trochu těžší, protože naše uši nejsou pohyblivé a ocas nám chybí úplně, navíc pachovou komunikaci ani neumíme rozpoznat. Naštěstí se zdá, že zvířata dobře reagují na naše myšlenky. Neznamená to nutně, že jsou nadána telepatickými schopnostmi, ale ani to nevylučuji 😉 Takový „přenos myšlenek“ jste možná už někdy zakusili i vy osobně, znáte ten pocit, že se na vás někdo dívá, vy se rozhlédnete a setkáte se s něčím pohledem? A to je přesně ono.
Tomuto fenoménu, že cítíme „něco“ se většinou říká „tlak“ a píšu o něm v samostatném článku. Tlak vyvolávají i viditelná gesta, ale tam je nám to jasné. Upřený pohled také vyvolává tento tlak, pokud jste silnější osobnost, zřejmě budete umět vyvolat tlak i „upřeným“ myšlením. Vyzkoušejte si to. Budete-li se na někoho upřeně dívat, pravděpodobně se na vás po nějaké době otočí. Tuto techniku zvířata využívají velmi hojně, ale na první pohled si toho nejspíš nevšimnete. „Tlaku“ se někdy říká i „atmosféra“, možná už jste doma nebo v práci někdy měli „hustou atmosféru“, málokdy víte čím to přesně je, ale prostě to cítíte jako tlak na sebe. Tlak či atmosféra může mít rozdílnou „příchuť“ může být negativní i pozitivní, radostný i smutný a velký význam má i úplná absence tlaku. Stejně jako my lidé jsou i zvířata jako jednotlivci k vnímání tlaku rozdílně citlivá.
Takže teď už víme vše, co potřebujeme proto, abychom uměli zvířeti něco srozumitelně sdělit. Jak si takové napodobení řeči těla a použití tlaku představit? Vyzkoušejte si třeba výzvu ke hře u psa. Už víte, jak pes vyzve ke hře jiného psa: vrtí vehementně ocasem, štěká (není to nutné) a hlavně se jakoby klaní a uskakuje. Kolem psa se taky šíří radostná atmosféra. A tady začneme, myslete na hru a radost, snažte se, aby radost ze života prosakovala na svět ze všech vašich pórů, vyskakujte a uskakujte (ale pozor, ať psa nevylekáte, takže ne proti němu ale do boku a od něho), výskejte (jde o vysokou intonaci vašeho hlasu, vážně nemusíte napodobovat štěkání), hravě před psem kousek odbíhejte, celkově buďte spíše sklonění s hlavou nízko. Nedívejte se upřeně na psa. Nestyďte se do toho dát opravdu všechnu energii, jinak vám taky pes nemusí uvěřit. Celé tohle divadlo napoprvé vyzkoušejte někde, kde vás nikdo neuvidí. Nechcete kolem sebe šířit auru trapnosti (tak byste se napoprvé před lidmi nejspíš cítili), ale radosti. Tento radostný tlak je na tom celém vlastně to nejdůležitější. Časem se pohledy okolí naučíte ignorovat, ale na začátku je to těžké a pes by vám nerozuměl.
Výzva ke hře je v psím světě jedna z nejdůležitějších komunikačních dovedností zabraňujících konfliktům, proto je to první co jsem si pro vás vybrala, i když je to napoprvé docela těžké. Výhodou je, že když se nepovede, celkem se nic nestane. Pokud se vám povedlo psa do hry vtáhnout, máte velkou pochvalu. Pokud se nedaří, zkuste napsat komentář pod článek, třeba přijdeme na to čím to je 😉
Dobry den, to co popisujete je velka pravda. Jsem koucem pro komunikaci se psy a verte, ze vetsina psu pri mem prvnim pohledu vyjadruje nadseni a chteji si hrat. Je to uzasne videt u psu okamzitou odezvu Vasi pratelskosti. Take to ale musi jit z cloveka zevnitr. Jenom „naoko“ pocit psovi nic nerekne. To nepochopi. My, lide velmi pokulhavame v ziti v pritomnosti a projevovani jednoty mysli a tela. Psi jsou v tomto proti nam experti. Pracovala jsem i s konmi a tam to funguje obdobne. Pratelstvi cloveka a zvirete je uzasne a nenahraditelne. Michaela
Děkuji za komentář. Vidím to stejně… naučilo mě to pracovat se svými vlastními emocemi, jak je myšlenkami ovlivňovat 😉
[…] V Češtině často doporučované odměnění slovem je intonačně naprosto nevhodné… zkuste si to vyslovit HODNÝ… A zkuste to srovnat třeba s VÝBORNĚ… co je pištivější? Jednoznačně to druhé… a všechny další ekvivalenty, které obsahují Í nebo Ý, jako třeba „Šiííííkovný“, „Míííláček“. Ale pokud budete chválit i jen výskáním, nebo klidně slovem „lednííííčka“, bude to psovi naprosto jedno, přečte si vaši radostnou intonaci a bude se radovat. A o to nám při pochvale jde. Tak tedy ještě jednou pochvala musí být v radostné intonaci tedy vysoko položeným hlasem a v tom pomáhají obě í protažená do výskotu. Zkuste si to. Samozřejmě časem budete umět polohu hlasu měnit, ať použijete jakýkoli slovní obsah. Íčka, ale na začátku pomáhají a pomáhají i pokud nejste v náladě. Osobně používám „vííííborně“. (hrubka pro zdůraznění výskotu ) Pokud jste ještě nezkoušeli cvičení radosti bude se vám tato znalost hodit tady: Praktický nácvik odpozorovaného chování. […]
[…] už vyřešenou teorii a i nacvičenou praxi jak se svým psem komunikovat takže se dnes podíváme na trochu filozofické a často […]